Chraň Pán Bůh, že bych snad někdy volil KSČM, ale...

Zkusme se podívat na naši soudobou KSČM v klidu a bez předsudků. Jaká vlastně ta „komunistická“ strana je? Soudnému člověku je jasné, že je úplně jiná, než byla za první republiky, za války, v roce 1948, za Gottwalda, Dubčeka anebo Husáka. Ona se totiž mění doba a lidé s ní…

V roce 1932 byla stranou bojovnou, usilující o moc ve státě. V roce 1948 tu moc získala a vládla bezohledně. Za Husáka, po krátkém „Pražském jaru“, se snažila moc znovu upevnit. V roce 1989 o ni přišla, doufejme že definitivně.

Nejprve snad obecně, podle sociologických pouček.

Pokud je komunistická strana slabá, s minimální podporou obyvatelstva, je zcela neškodná. Nemusíme ji mít rádi, ale obávat se jí? Dokonce je svým způsobem i užitečná. Snaží se totiž kritikou nešvarů a podvodů vládnoucích stran získat větší podporu a zastoupení v zákonodárných sborech. A to je přesně bod, ve kterém se naši dnešní komunisté nacházejí. A je zde ještě jeden podstatný faktor. Pokud komunisté cítí silnou podporu v nějaké velké zemi (SSSR), cítí se na koni. Mají podporu zvenčí. Běda, když se systém ve velké zemi zhroutí. Jsou rázem jako slabí, bezmocní sirotci. Pak jsou vděční za nějakých 10 % voličské podpory. Kritizují mocné a doufají, že přijdou (pro ně) lepší časy.

A teď se podívejme do bývalého Sovětského svazu. Ten se rozpadl, řada bývalých svazových republik získala samostatnost a s komunistickým dědictvím se lépe či hůře vyrovnává. Rusko zůstalo prakticky samo, bez asijských a pobaltských republik. Cítí se ohrožené a na nějaké evropské výboje nemá ani pomyšlení. Gorbačov položil zemi na lopatky, Jelcin ji málem propil a Putin se ji snaží dát do kupy. Hledá spojence. Kdekoliv. V Číně, Venezuele, Koreji, na Blízkém východě a dokonce i v Íránu. Ani se mu nedivím. Konečně, spřátelené politiky hledá i u nás. Kde jinde? Jistě u KSČM. To ale neznamená, že je snad současné Rusko komunistickou zemí. Je to typicky kapitalistická, tržně orientovaná země, která jde pomalu, ale jistě nahoru a bojuje o své místo na slunci - samozřejmě, dědictví komunismu, který zde vládl skoro sto let (!), musí nutně do určité míry přetrvávat. Putin je člověk, který zná velmi dobře bolševický režim, byl konečně jeho součástí, ale zná lépe než kdokoliv jiný i tu „ruskou duši“. Pro Rusko v současnosti ideální vůdce. Jakýsi nový car-báťuška.

Naši komunisté dobře vědí, že jim Vladimir Vladimirovič nemůže nijak prakticky pomoci, ale vnímají ho jako kamaráda, což Putinovi vyhovuje. On je chytřejší, než všichni komunističtí vůdci v ostatních zemích dohromady… Jemu nejde o obnovu socialismu v Rusku, ale o posílení moci Ruska v současném světě. Socialismus v celém světě (s výjimkou EU) sice chcípá, ale to neznamená, že musí chcípnout Rusko. To je a bude svým způsobem velmoc. Tak buďme prosím realisté…

Snad na závěr.

Psal jsem v úvodu, že slabí komunisté jsou vlastně důležitým regulativem v zemi. Přesně to samé můžeme říci o našich Pirátech. Jádro strany tvoří mladí, vzdělaní, kultivovaní lidé, s více méně levicovými názory. Ti jsou určitě, reálně, větším nebezpečím pro naši zemi než ta proklínaná KSČM. Zatím jsou i ti Piráti docela užiteční. Inteligentně kritizují (podobně jako KSČM), ale jsou zatím nedostatečně mocní. Nedovedu si ale představit, co by se v naší zemi dělo, kdyby se skutečně dostali, třeba ve spolupráci se zelenými, k moci.

Záměrně jsem se vůbec nezmínil o hnutí ANO. Tady je totiž mnoho velkých otazníků. Ustojí ten tlak Andrej Babiš? Nebo se bude nucen stáhnout zpátky do byznysu? Dokáže pak někdo udržet hnutí pohromadě? Neutečou jeho členové do jiných stran? Do kterých? Jsem opravdu zvědav, co nám budoucnost přinese…

A snad ještě něco. Všimněme si, že čelní představitelé jak Pirátů, tak i KSČM jsou charismatičtí lidé, vzbuzující u části populace silné sympatie. Totéž platí i o Babišovi. Zkušený politolog vám jistě potvrdí, že bez určitého osobního charismatu nelze žádné volby vyhrát. A právě to charisma dnes chybí čelním figurám ČSSD, TOP 09, ale i ODS. Přemýšlejme o tom…