Konec Jeronýma Tejce ve vysoké politice přišel znenadání. Ještě pár dní před ním prý vyjednával o podobě jihomoravské kandidátní listiny ČSSD.

Politici této strany to v minulosti balili buď kvůli aférám, nebo pro vzájemnou ztrátu důvěry. To třeba když Jiří Paroubek po volbách 2010 složil funkci předsedy a po čase vsadil na jinou politickou stranu.

Tejc sice na nedávném sjezdu sociální demokracie prohrál s Milanem Chovancem bitvu o post prvního místopředsedy, ovšem podal solidní a statečný výkon. Mnozí v něm dál viděli alternativu vůči stávajícímu Sobotkovu vedení. Když už ne programovou, poněvadž s odlišnou vizí nepřišel, tak aspoň personální.

Někteří jeho spolustraníci mu ale připisují slova: „Představte si, že se na podzim zredukuje poslanecký klub ČSSD – a sedět v něm budou Sobotka, Chovanec, Zaorálek, Marksová, Hamáček, Birke, tedy členové dnešního vedení. Mohl bych tam být s nimi, nebo rovnou vést stranu s těmito poslanci?“

Možná to neřekl přesně takto, ale podobný výrok by měl svoji logiku. Tejc si buduje pověst politika, jenž nestřídá názory jako ponožky. I když tuto tezi by mohl zpochybnit jeho relativně čerstvý příklon k návrhům typickým spíš pro národně sociální než sociálně demokratický proud. Namátkou zmiňme protiimigrační rétorikou provázenou snahu zpřísnit azylový zákon.

Kdo bude lídrem protisobotkovské opozice?

Buď jak buď, Jeroným Tejc představoval sociálně demokratického politika inteligentního, pracovitého a schopného – někdo by dodal „všehoschopného“. Ovšem například provalení lánské schůzky s prezidentem Zemanem po volbách 2013 a následný neúspěšný pokus o svržení Bohuslava Sobotky promítl do korektního rozhodnutí opustit pozici šéfa poslaneckého klubu sociální demokracie.

Soustředil se na řízení ústavně-právního výboru Sněmovny, kde pro něj mají i kolegové z ostatních stran slova chvály, především kvůli odborným kvalitám a korektnímu přístupu k opozici. Dobrou profesionální výbavu již oceňovali experti na bezpečnost v době, kdy působil coby stínový ministr vnitra.

Tejc tvrdí, že z politiky definitivně odchází a chce se věnovat normálnímu životu. Kdyby si to za půl roku rozmyslel, nepůsobil by věrohodně. Je mu však 39 let – takže když přehodnotí názor za dva roky či deset let, stále bude mít dost sil. A když odmyslíme jeho současné postoje, které leckoho iritují, politiků Tejcova kalibru nemá ČSSD nazbyt.

Zůstává také otázka, kdo po něm teď vyplní místo. Na jihomoravské kandidátce zničehonic získá převahu Sobotkova skupina. Zdeněk Škromach se stáhl z politiky po prohře v senátním klání, Michal Hašek po porážce v krajských volbách, Roman Onderka má namířeno do dozorčí rady ČD Cargo. Vedle Sobotky zůstává nejvýraznější tváří regionu současný šéf sociálnědemokratických poslanců Roman Sklenák. V brněnské partajní buňce ale působí třeba i ministryně školství Kateřina Valachová.

Ještě zajímavější by bylo vědět, kdo převezme žezlo lídra protisobotkovské opozice. Jihočeského hejtmana Jiřího Zimolu nyní oslabuje kauza výstavby jeho domu. Sám navíc upřednostňuje krajské ambice. Z vrcholové politiky se stahují i další sympatizanti Miloše Zemana, například poslanec Vítězslav Jandák.

Zdánlivě to vypadá, že Sobotkovo spaní může být klidné. Leč kdyby zdejší politiku za pár měsíců definitivně ovládla dvojice Zeman-Babiš, těžko by si šlo představit, že by to pro dnešního lídra sociální demokracie nemělo následky.