Je-li na minulosti Jana Švejnara něco podezřelého, tak jsou to právě nejasnosti kolem emigrace jeho rodiny, indicie, které naznačují, že nešlo o žádný útěk ke svobodě, ale o řízené vyslání agenta. Sedmnáctiletý kluk s kytarou a třináctiletou sestrou ve vlaku skutečně nemusel znát všechny okolnosti, kterak jejich výjezdní doložky přežily dvojí zrušení. Pro amerického universitního ekonoma mohlo jít o nedůležitou záležitost dávného dětství, kterou se prostě nezabýval a z psychologického hlediska ani zajímat nemohl, aktivně pátrat po tom, zda otec je povoláním komunistický agent, vyžaduje zvláštní duševní perverzi.

Pokud ovšem byla emigrace Švejnarových řízena, mohl být Jan osobou ještě zajímavější než otec. Byl-li by agentem v druhé generaci, jeho krytí bylo dokonalé.

„Já jsem taky vstoupil do KSČ, když jsem studoval Vysokou školu ekonomickou. Bál jsem se, aby mě nevyhodili ze školy. Ale nelituju toho, že jsem vstoupil do KSČ. Byl jsem z chudé rodiny a jinak bych nedostudoval,“ prohlašuje Švejnar senior.

Na školu nejspíše vstupoval těsně po válce, patří k ročníkům postiženým zavřením vysokých škol. V roce 1953 je již ženatý a má syna Jana.

Pan Švejnar měl nepochybně správný kádrový původ. Členství v KSČ jako obranný tah nepotřeboval, nutná míra angažovanosti se dala projevit i jinak. Ale nešť! Přestože starý pán tvrdí, že ovlivněn Masarykem měl k levičáctví odpor, ovlivněna válkou do KSČ vlezla z přesvědčení spousta lidí, která by to jinak neudělala.

Jak však plyne z materiálů zveřejněných jeho synem, student Zdeněk Švejnar byl členem akčního výboru. Starý pán lže! Členství v KSČ pro něj nebylo žádnou pasivní obranou před čistkou, jako člen akčního výboru sám čistky na VŠE organizoval a prováděl! Jestli skutečně nebyl přesvědčeným komunistou s ohněm v srdci a mlhou před očima, jak tvrdí, byl bezskrupulózním pragmatikem, ochotným jít za svojí kariérou doslova přes mrtvoly svých kamarádů.

Daleko zajímavější větou je tvrzení, že členství v KSČ jej na „vejšce“ ekonomicky zajistilo. Tomu už nerozumím vůbec! Otevřelo mu cestu ke stipendiu pro „správný typ“ studenta? V jaké výši? Má-li někdo o tom informace, prosím, napište je.

Faktem zůstává, že o deset let později si živitel čtyřčlenné rodiny může dovolit ze svého příjmu platit hospodyni, v čerstvě socialistickém Československu věc nevídanou a také společensky nepřijatelnou. Sama hospodyně je pak členkou plojharovské ČSL a je prokádrována natolik, že může být poslankyní ONV.

Komunistický režim byl mlýnek. V době, kdy studoval Švejnar senior, mlel maso, v době, kdy emigroval už „jen“ charaktery. Nebyl však neomylný. Skutečně existuje šance, že Zdeněk Švejnar z jeho podavače vyklouzl coby polepšená Tornádo Lou, s klikou jak od vrat a jeho pragmatismus volně rozložený mezi Masarykem a Gottwaldem mu umožnil začít pod alpskými velikány život nový a lepší!

Interwiev se Zdeňkem Švejnarem však moje pochybnosti o tom, jak moc to všechno bylo košer, nijak neoslabilo.

Samozřejmě, stále platí, že děti nejsou zodpovědné za chování svých rodičů, rodiče jsou však často zodpovědni za své děti. Doposud se Jan Švejnar tvářil jako vzorný a úspěšný synek své vlasti. Ve chvíli, kdy se ocitl ve světle ramp, objevila se řada informací, které nelze popsat jinak, než jako bezpečnostní riziko spojené s jeho osobou. Nejzajímavější je, že nejde o kdovíjak získané dokumenty vytažené z hlubokých sejfů v jeskyních pod Jánským vrškem, ale o informace, které uvolňuje sám Jan Švejnar a jeho nejbližší spolupracovníci ve snaze blokovat a řídit dohady směrem pro něj žádoucím.