Tím diktátem mám na mysli zákonodárnou iniciativu poslance Václava Klause ml. k zákazu cenzury příspěvků na velkých sociálních sítích (Facebook, Twitter apod.).

Nejprve si to celé lehce zaškatulkujme. Václav Klaus má zřejmě nejblíže k ideologii pravicového konzervatismu (tradiční hodnoty a ekonomická svoboda). Já se považuji spíše za pravicového liberála, někdy také označovaného za „libertariána – minarchistu“. Označení „pravicový“ bych rád na tomto místě zdůraznil, protože za liberála se dnes označuje kdejaký salónní městský levičák (viz TOP09), který se za svůj etatismus a socialismus stydí a tak se raději skrývá za slova „konzervativní“ či „pravicový“. Ale to jsem odbočil.

Ono totiž to škatulkování celkem k ničemu není. V mém případě to jednoduše znamená, že nemám rád, když mi stát (resp. superstát EU) diktuje, jak mám žít a co je pro mě dobré. Nemám rád, když mě někdo řídí a dozoruje či říká, co si mám myslet a jaká ideologie je ta jediná správná. A že nám té státní buzerace za poslední dvě dekády sakra přibylo (a nadále přibývá)... Václav Klaus to vnímá, i přes odlišnou škatulku, zřejmě velmi podobně.

Tento článek vlastně vzniknul na popud rozhovoru redaktora DVTV Veselovského právě s Václavem Klausem. Pan Veselovský, kterého bych nejspíše onálepkoval jako onoho levicového „městského liberála“, jako obvykle předvedl kulometnou palbu na ideového protivníka. Nelze si opravdu nevšimnout, že jeho rozhovory s ideovými soukmenovci probíhají vždy v naprosto odlišné, pohodové a nekonfrontační, atmosféře. Možná proto má pan Veselovský i jeho kolegyně Drtinová (donedávna sedící v Sorosově multikulti Open Society Fund) při podobných konfrontačních rozhovorech vždy potřebu zdůrazňovat svou nezávislost a novinářskou neutralitu. Realita je taková, že za tímto pláštíkem skrytě tlačí své názory a agendu.

Nyní tedy k jádru problému. Celý rozhovor probíhal na bázi údajné ideové schizofrenie pana poslance, který brojí proti zákazu kouření v soukromých hospodách a přitom chce nyní soukromým provozovatelům sociálních sítí nařizovat, jak se mají chovat. Prostě úžasná novinářská účelová zkratka.

Takto problém totiž vůbec nestojí, neboť redaktor naráží na situaci, kdy provozovatelé restaurací podléhají státní buzeraci, stejně tak jako provozovatelé sociálních sítí (u těch ale tento primární problém jaksi opomíjí). Tlak na Facebook a jemu podobné totiž už dávno není jen „soft“ snahou evropských a unijních politiků se domluvit. Jedná se o tvrdý nátlak a regulaci. Ačkoliv lze předpokládat, že enviro-gender-multikulti agendu by možná část provozovatelů tlačila i bez státní (unijní) regulace, není to ani v nejmenším ospravedlnění tohoto politického tlaku. Pokud by se však provozovatelé velkých sociálních sítí pro cenzuru rozhodli zcela sami, bez politického nátlaku a zákonných opatření, neřekl bych ani popel. Měli by na to plné právo, stejně tak jako hospodský - přesvědčený socan, by měl mít plné právo neobsloužit takového pravicového živla, jako jsem já. A žádný poslanec by jim všem do toho neměl ani sebemenší právo kecat.

Nesrovnáváme zde tedy regulaci restauratérů s přikazováním provozovatelům velkých sociálních sítí, ale snahu ukončit státní buzeraci jmenovitě v obou oborech. Byť v druhém případě se převodovkou této snahy stávají, bohužel, přímo dané firmy. Z tohoto titulu lze iniciativu Václava Klause ml. považovat nikoliv za regulační, ale za deregulační. Redaktor Veselovský si to, myslím, velmi dobře uvědomuje. Proto jsou jeho účelově kladené otázky a zdůrazňování údajné politické schizofrenie tak liché. Použité srovnání jednoduše ani trochu nesedí.

Nechápejte mě ale špatně. Přebíjet regulaci jinou legislativní deregulací rozhodně nepovažuji za ideální řešení. Osobně bych byl nejradši, kdyby žádné hovadské regulace na omezování svobody slova nikdy nevznikaly, a nemusely tak vznikat ani takovéto krkolomné reakce. Každý má mít právo se názorově znemožnit; zakazování přitroublých nebo nestoudných názorů ve výsledku způsobí jejich větší, skrytou, popularitu. Nicméně žijeme v divné době, a tak i já, pro kterého je každý další státní zákon v principu nevhodný, škodlivý a často zrůdný, bych v tomto případě hlasoval pro.