Ani za koronavirové epidemie, u které nevíme, zda se protáhne na týdny nebo měsíce, bychom neměli zapomínat, že jsme parlamentní demokracií, v níž je normální výměna politických názorů mezi vládními a opozičními politiky, ale i uvnitř koalice.

Rozdílný přístup k řízení státu se mezi hnutím ANO a sociální demokracií objevil, už když oranžový vicepremiér a ministr vnitra Jan Hamáček požadoval vyhlášení stavu nouze o týden dřív, než k němu premiér svolil.

Andrej Babiš ovšem i pak odmítal ustavení krizového štábu, v jehož čele by na základě do té doby platného statutu stál šéf vnitra. Tvrdil, že krizovým štábem je vláda. Kus logiky v tom byl. Jenže krizový štáb má zahrnovat i odborníky a řešit také provozní a detailní záležitosti, které by měly být pod rozlišovací úrovní vlády.

Když se pak krizový štáb zřídil, vedla se dlouhá debata, kdo jej má vést. Premiér nakonec prosadil Romana Prymulu, který ale nenese politickou odpovědnost a coby náměstek ministra zdravotnictví podléhá zákonu o státní službě.

Zatím nejvážněji to ale mezi ČSSD a hnutím ANO zajiskřilo, když pardubický hejtman Martin Netolický, který patří k nejvlivnějším sociálním demokratům, vyzval k odvolání ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (za ANO). Důvodem byla pomalá distribuce ochranných prostředků do regionů. Předtím byl ministr kritizován za neschopnost včas obstarat roušky a respirátory, v čemž mu nakonec vypomohl Hamáčkův resort.

Od počátku krize si navíc sociální demokraté brblají pod vousy, že zatímco Babiš je chaotický, tak Vojtěch je příliš měkký. Premiér ministra odmítl odvolat s tím, že na to není vhodná chvíle. Komunikuje ale v posledních dnech tak, že je jeho odstup od Vojtěcha, ale i Prymuly cítit.

Pokud se dalo v dosavadních fázích příběhu spekulovat o rozdílném přístupu ke správě věcí veřejných mezi fanoušky tradiční politiky na straně jedné a marketingu na straně druhé, další vývoj může dát vyniknout pravo-levému sporu.

Vláda už totiž uvažuje nejen o tom, jak kompenzovat mimořádnou situaci lidem a firmám, přičemž i zde musela pracně hledat kompromis, ale také jak po jejím skončení znovu roztočit ekonomiku. K reálným scénářům patří i nejméně dvousetmiliardový rozpočtový schodek. Na investicích do výstavby infrastruktury se ještě koalice shodne. Bude ale jednotná i v pohledu na míru ochrany a podpory zaměstnanců, což je priorita, kterou levice sdílí s odbory?

Jan Hamáček, patrně i proto, že zvěsti o rozdílných přístupech ČSSD a ANO už do médií prosákly, na veřejnosti zachovává dekorum a loajalitu k premiérovi. Rozhodl se odlišit po svém. Ať už pověstným červeným svetrem, nebo trpělivým vystupováním, v němž před práskáním bičem dává přednost empatii. Občas se pokusí i o vtip. Však už také komentátoři hovoří o Hamáčkově nečekaném vzkříšení a možném restartu sociální demokracie.

Jenže tak jednoduché to nebude. Možná ČSSD v roce 2017 vstupem do Strakovky předešla horším scénářům, ovšem udělala chybu, jejíž následky může odpovědným počínáním svých ministrů leda zmírnit. I v politice platí rčení – „spolu chyceni, spolu pověšeni“. Buď vláda krizi ustojí, bude chválena a hnutí ANO zase o kousek stoupnou preference, nebo ji voliči pošlou k šípku jako celek.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)