28.3.2024 | Svátek má Soňa


POLITIKA: Devatenáctiprocentní risk

21.7.2011

Návrh na zvýšení daně z přidané hodnoty na 19%, se kterým přichází na vládu ministr financí Miroslav Kalousek s podporou premiéra Nečase, je pro vládu riskantním krokem. Objevil se krátce poté, co byla schválena jiná - nižší - sazba daně. Znovu se tak objevuje otázka, nakolik je vládní politika strategicky promyšlenou záležitostí v tak důležité oblasti, jako jsou reformy, citelně zasahující velkou část obyvatelstva.

Deklarovaná snaha snížit schodek státního rozpočtu se díky chaotičnosti vládních kroků stává pro velkou část populace nevěrohodnou. Ke špatnému image ostatně vláda notně přispívala svojí vnější prezentací a vnitřní rozhádaností po celý rok své dosavadní existence. Mediálně přitažlivé téma zvýšení daně přitom odsune do pozadí pozornost, která mohla být věnovaná propracovanějším materiálům NERVu k řadě sektorů politiky.

Učinit nepopulární krok v létě má svoji logiku. Po vyhrocených červnových protestech je nyní velká část potenciálních protestantů na dovolené. I když řada z nich nemá peníze na zahraniční zájezdy, nehodlá si týdny klidu přerušit další jízdou do rozpálené Prahy. Změna DPH se ovšem bude projednávat v parlamentu v době, kdy již může být ochota postavit se vládě na ulici zase větší.

Věci veřejné vsadily na kritiku Kalouskova kroku. Proklamovaná jednota vládní koalice po rekonstrukci Nečasova kabinetu tak příliš dlouho nevydržela. VV již reálně nemohou získat body slibovanými protikorupčními opatřeními, a tak sázejí na roli sociálně citlivé součásti vlády, ale ani tento tah jim příliš mnoho voličů nepřitáhne (a to i pokud by prosadili stažení Kalouskova návrhu). Nespokojenci podporují opozici nebo rezignovali na politiku úplně.

Opozice však také není příliš viditelná, i když vládní kroky samozřejmě kritizuje. Využít situace však zatím výrazněji nedokázala a musí doufat, že nárůst voličských preferencí ČSSD a KSČM bude trvat až do voleb. U těch by ale mohly v řádném termínu bodovat koaliční strany, pokud by jejich kroky dokázaly přinést odpovídající výsledky, především snížení státního dluhu.

K tomu však koalice potřebuje přečkat krizové roky 2012-2013 a to nebude jednoduché. Z hlediska TOP 09 může riskantní strategie vyjít, protože sice menšinová, ale rozhodně nezanedbatelná část voličů vládní opatření podporuje. Problémem ovšem bude, kolik voličů zůstane v tvrdém jádru a hlavně kolik jich budou mít její koaliční partneři. Pokud by vláda neobhájila své kroky před tradičním elektorátem, rozpadla se a na scéně se objevil nový pravicový subjekt, mohly by nakonec v předčasných volbách skončit všechny tři vládní strany v součtu na takových devatenácti procentech a vyrovnat se tak alespoň své dani.

NašiPolitici.cz