aneb Předsilvestrovské žerty

Včera, při podpisu koaliční smlouvy, si několik přítomných novinářů při pohledu na zamrzlou trávu před Kramářovou vilou uvědomilo, jak chtě-nechtě prožili před sídlem českých premiérů tři roční období. Od červnových voleb byla totiž Kramářova vila častým místem vyjádření politiků k povolebnímu dění.

Všechno začalo hned po 3. červnu detektivkou. Místo vraha se hledalo řešení volebního patu, nad kterým stála politická scéna v němém úžasu stejně jako ten, kdo nečekaně najde mrtvolu. Nejméně pravděpodobný výsledek přepočtu hlasů na mandáty se stal skutečností. Detektivkou byl tehdy zaujatý téměř celý národ tak, jak se nad neobvyklou vraždou pozastavují všichni, kdo se o ní dozvědí. Kombinace indicií a motivací vedoucích k řešení v takových případech nemají konce.

Tři hlavní aktéři se ale rozhodli, že bude lépe mrtvolu zavřít do skříně. Zavřeli oči a začalo vyprávění pohádek. Pohádka o trojkoalici, pohádka o velké koalici, pohádka o jiné koalici, pohádka o vládě s nestraníky, pohádka o další koalici. A když uběhlo léto i podzim, přišla pohádka zimní o původní trojkoalici. Už už se zdálo, že země dostane mikulášskou vládní nadílku. Nebyla ani vánoční. Dokonce dobro nezvítězilo, vlivem „zlého krále“, ani před koncem roku.

A tak země čeká na Nový rok a těší se, že se snad konečně zasměje. Konstruktivně. Král, nekrál. Osvobozující komedie se ale taky může změnit v kabaret či dokonce frašku. Záleží na hercích, kteří by měli ctít svou roli v daném kusu. Neboť když někdo z role vypadává nebo přehrává, je špatný herec a na prknech, která znamenají politiku, by asi neměl stanout. Možná ale deus ex machina vymyslí, jak rychle, bez přetahované, dojít k volbám. Měl by pak zároveň jako Cimrman zamknout dveře. Pro jistotu. Aby voliči neutekli.

29. 12. 2006

(Psáno pro Česká média)