Několik posledních celostátních voleb počínaje Německem v září loňského roku až do zatím posledních voleb ve Velké Británii ukazuje pozoruhodný fakt. V těchto volbách vítězí pravice, někdy, jako v případě Maďarska, dokonce drtivě a ústavní většinou. Kde hledat příčiny tohoto jevu, je nasnadě. Vypadá to totiž tak, že v časech ekonomické deprese je stále ještě poměrně značná část voličů ochotna volit strany, které se zdají být přeci jenom jakousi pojistkou proti dalšímu zadlužování. A pokud převáží místo slibovaného šetření další růst dluhů, jako v případě Německa a přístupu jeho vlády k řešení řecké krize, ihned to voliči v zemských volbách v Severním Porýní-Vestfálsku dali CDU najevo a zbavili ji nad touto spolkovou zemí vlády.

Vítězství pravice v několika posledních evropských celostátních volbách je ale jen počátkem řešení evropských problémů. Evropa si bohužel zvykla žít na dluh často i za vlád pravicových či vlád pravého středu. V řadě celostátních voleb z poslední doby zvítězili socialisté pouze v Řecku. Bilance roku 2009 však ukázala, že ekonomická deprese obnažila realitu řeckého „tureckého hospodářství“ v pravém světle. Jsou to synové a dcery (dnešní řecký premiér je synem řeckého premiéra z osmdesátých let minulého století), kteří platí za to, že jim jejich otcové a matky zařídili svým žitím na dluh současné potíže. V tomto ohledu je historie k řecké socialistické straně PASOK nesmírně spravedlivá. Je to tato strana, která zemi v minulosti zadlužila a která dnes musí v parlamentu ordinovat drakonicky úsporné zákony. Přitom není vůbec jisté, že se řecké vládě podaří situaci zvládnout. I když mlčící řecká většina uznává, že je nutné k záchraně ekonomiky přijmout i tvrdá opatření, radikální menšina v čele s komunisty již ukázala, co dovede. Výsledkem byli tři mrtví po napadení banky demonstranty.

Porážka levice v Maďarsku nebyla vůbec překvapivá. Nespokojenost s vládou socialistů se v Maďarsku projevovala již několik let poté, co vyšlo najevo, že socialisté vědomě lhali o stavu maďarské ekonomiky, aby si zajistili vítězství v předminulých volbách. Maďarská pravice má nyní šanci dokázat, že své předvolební sliby o záchraně ekonomiky myslí vážně. O tom, že Budapešť už dávno není oním „malým Západem“ za časů Jánose Kádara, kam jsme jezdili okukovat přeci jenom svobodnější poměry, než jaké panovaly u nás, se ví již dlouho. Dnešní Budapešť je oproti Praze výkladní skříní maďarské ekonomické krize a Maďarsko turisty netáhne.

Od vlády se teď poroučel i nejdéle sloužící socialistický režim v Evropě, a to ve Velké Británii, kde Labour Party vládla nepřetržitě 13 let. Konzervativci dosáhli na vládní funkce poté, co se dohodli na vládě s liberálními demokraty. Podle znalců tamních poměrů ale nečeká konzervativce žádná selanka. Liberálové jsou v řadě ekonomicky důležitých otázek levicoví a bude zajímavé, na čem se konzervativci s liberály v programovém prohlášení dohodnou. Pokud snad po oznámení výsledků britských voleb hovořila média o „patu“, bylo s naší zkušeností volebního výsledku roku 2006 velmi poučné sledovat, jak rychle se konzervativci s liberály dohodli. Jejich prioritou bylo, zdá se, co nejrychleji odstřihnout labouristy od vlády. Konstatuji pouze, že v Británii nemají komunisty a Paroubka a demokracii tam ctí a její pravidla již dodržují celá staletí. To se jim to potom vládne, můžeme si poněkud s lítostí postěžovat.

I nás čekají za dva týdny celostátní volby. Některé výsledky předvolebních průzkumů naznačují, že by snad i tady mohla po volbách vzniknout nekomunisticky a nesocialisticky orientovaná vláda. Převaha levice, typická ještě pro výsledky průzkumů z doby před několika týdny, se vytrácí. Stále lepší výsledky vykazují zejména nedávno založená volební uskupení jako Věci veřejné či Zemanovci. Voliči se pomalu vrací i k ODS a sám odpadlík Klaus se po setkání s úřadujícím předsedou ODS Nečasem vyjádřil, že by snad za jistých podmínek mohl dát ODS opět svůj hlas.

Je zřejmé, že tento vývoj souvisí s tím, jak se lidé dovídají stále více podrobností o řeckém státním dluhu a hrozbě státního bankrotu. Od doby, kdy na tom Řecko bylo z pohledu výše svého státního dluhu jako my v současné době, nás přitom dělí něco víc než dvacet let, tj. pouhá jedna generace! Mírná většina voličů si snad stále lépe uvědomuje, jakým nebezpečím pro stát by bylo svěřit vládu nad ním partaji agresivních demagogů a manipulátorů, která se neštítí kolaborace s komunisty. Volby, které nás za pár dní čekají, nejsou o nic méně či více důležité než ty minulé či předminulé. Stále více se však na nich bude projevovat vliv nové, polistopadové generace. Ta přeci jen mírně preferuje české pravicové a středové formace a téměř úplně ignoruje komunisty. Kéž by takových mladých lidí přišlo k volbám co nejvíce. U nich Paroubek šanci nemá.