Schylovalo se k ní dlouho, jak v Evropě, tak v USA. Ke skutečné demokratické revoluci proti elitářským, povýšeneckým nepřátelům svobody, kteří vytvořili mocenskou přikazovací vrchnost nad svobodnými občany. Stále dusivější spirálu regulací, svazující a peskující obyčejné lidi, většinu voličů. V Evropě se jejich velkopanský kartel propojuje s Evropskou unií jako ústřední matkou živitelkou.
V Evropě demokratickou revoluci Západu letos 23. června zahájili stateční Britové, kteří v referendu rozhodli o vystoupení svého státu z Evropské unie. Přes mocný soustavný nátlak bruselské a s ní spjaté domácí mediální mašinerie se v symbolicky bičujících lijácích a hromobití toho dne odhodlaně postavili do front před volební místa. Svoboda jim byla viditelně přednější než pohodlí domova. K červnovému referendu přišlo ve Velké Británii k volebním urnám téměř dva a půl milionu lidí, kteří buď v posledních parlamentních volbách nevolili, anebo ještě k volbám v životě nešli. Většina z nich zvolila odchod Velké Británie z EU. A to nakonec rozhodlo.
Velká Británie nezapomenutelně zahájila postupnou demokratickou revoluci Západu. Její nakažlivý příklad na kontinentě téměř okamžitě rozbouřil a významně změnil politickou scénu ve Francii, Nizozemí, Dánsku, Rakousku, Finsku, a dokonce i v tradičně eurofilním Německu.
Evropská reakce se snaží v podobě dnešní Svaté eurounijní aliance usilovně foukat proti větru, seč jí síly a mocenské páky stačí. U nás se tak horečně činí hlavně premiér Bohuslav Sobotka, expremiér Vladimír Špidla a v neposlední řadě klíčová bruselsko-berlínská spojka vlády Tomáš Prouza. Ostatní zpravidla jen vyděšeně a ustrašeně lapají po dechu, anebo chytají nový vítr. Cenzorská pokušení u státních médií jsou každopádně na postupu.
Zatím nejviditelnějším politickým realistou, dokonce překračujícím hranice České republiky, se stal prezident Miloš Zeman. Na pátečním zasedání visegrádské skupiny středovýchodních států Evropy konstatoval, že se toto uskupení v probíhající migrantské krizi ukázalo jako prozíravější, moudřejší a svým příkladem nakažlivější než zbytek EU. Tím se posvátnému Berlínu, Bruselu a Paříži, na rozdíl od výše uvedené svaté české eurotrojice, určitě nezalíbil. Lucemburského ministra zahraničí Asselborna z tak nehorázné neúcty pouhého českého zemana k eurovrchnosti asi postihl další visegrádský záchvat v řadě. Škoda, že se prezident Zeman dosud nedistancoval od ruského agresivního postupu proti demokratickému Západu. Byl by mnohem věrohodnější.
Demokratická revoluce Západu je již delší dobu na spadnutí zejména v nastávajících amerických prezidentských volbách. Poprvé její předzvěst silně rozbouřila americkou politickou scénu v r. 2010. Tehdy se zopakovala vlna typicky americké demokracie zespoda v podobě spontánně občansky vzniklého a politicky záhy vlivného republikánského hnutí Teaparty.
Mluvčím obamovskou mocenskou vrchností opovrhovaných a utlačovaných obyčejných občanů se letos v Americe stal jinak politicky naivní a svou prostopášností nepříliš americký miliardář Donald Trump. Nejen rozporuplný prezidentský kandidát Trump, ale i transatlanticky lákavý příklad brexitu pro americkou demokratickou revoluční atmosféru znamenají mocnou vzpruhu. Notoričtí američtí nevoliči chtějí tentokrát k volbám přijít, podobně jako v červnu mnozí Britové k referendu o vystoupení z EU. Bez ohledu na to, jak 8. listopadu v Americe prezidentské volby dopadnou, USA nyní již definitivně jsou a nadále i budou těhotné demokratickou revolucí. Podobně jako tomu bylo ve Velké Británii před brexitem, který britskou demokratickou revoluci politicky odstartoval a následně přetavil do vládní politiky. A v zásadě tatáž demokratická revoluční výzva platí pro nemálo demokracií ve zbytkové Evropské unii včetně České republiky.
A co tedy naše demokracie a její občané? Počkají si za bukem, a pak se přidají k vítězi?
Pan Andrej Babiš je vůdcem nikoli příliš demokratické strany nestrany, spíše svého osobního, českou politiku válcujícího spolku Ano. Babiš je fakticky česká, přesněji československá kopie Donalda Trumpa. Lidem, kteří jej podporují, a není jich málo, jde o spravedlnost. V tom smyslu, že všude, a často právem, vidí korupci, chtějí s ní skoncovat a to jim pan Babiš stále slibuje. A přesně tím se čeští babišovci liší od amerických trumpovců. Američtí trumpovci vidí všude, a právem, panství byrokratické vrchnosti nad lidmi, nad svobodnými americkými občany. Čeští babišovci vidí jen korupční spolčení, ale ne v první řadě utlačovatelskou vrchnostenskou vrstvu přesvědčených nepřátel občanské svobody a demokracie.
A co česká pravice? Po myšlenkách, ne-li programech vyjadřujících českou verzi úsilí o státní svobodu a nezávislost ani stopy.
Naší svrchu zmíněné svaté eurofilní trojici a jejím mnohým zneklidněným nápodobám v české společnosti odshora dolů každopádně zvoní hrana. Kdo to pochopí a bude podle toho jednat, porozuměl tomu, oč vždy jde v dějinách a politice, a konkrétně té české.
Parlamentní volby se blíží.
Autor je filosof