Nemohlo to dopadnout jinak. Pouze lidé s právním vědomím mezka mohli předpokládat, že Ústavní soud nezasáhne. Jakkoliv se jedná o pro vládu důležité rozhodnutí, z dlouhodobého hlediska není možné, aby právo bylo ohýbáno ve prospěch krátkodobých cílů vlád. Vyřadit z rozhodování nově zvolené těleso Senátu se ani napříště nesmí vládám vyplatit. V SRN ani v Rakousku stav legislativní nouze nebyl v poválečné době nikdy vyhlášen...

Přijde povyk, to je jisté. Jak říká klasik: „To bude zase zítra v alejích nablito...“

Říká se, že každý je po bitvě generál. Toto rozhodnutí jsem ale předvídal už loni: 

5. listopadu 2010 Konec demokracie

Prezident Václav Klaus ostře kritizuje úmysl ČSSD napadnout část vládního úsporného balíčku u Ústavního soudu. "Byl by to konec demokratického systému," řekl. "Já jsem uražen na opozici, že volá po ústavních stížnostech. Prostě máme parlamentní demokracii a tyto věci nechť se vyřeší v parlamentu. Nechť se použijí existující mechanismy, které máme a když náhodou prohraji hlasování, abych se hned pokoušel soudit, to je konec světa. To je opravdu konec demokratického systému."

Prostě máme parlamentní demokracii a tyto věci nechť se vyřeší v parlamentu, je věta, kterou implicitně říká. Zrušme Ústavní soud!

Já mohu být věcně spokojen s tím, když se podaří prohlasovat vládní balíček včas, třeba i za cenu toho, že prohlásím, že jsem v legislativní nouzi. Ale nejsem si zatraceně jist, zda mám být spokojen s tím, že si vykládám neúspěch ve volbách do Senátu jako stav legislativní nouze. To můj smysl pro právní vědomí nebere a jsem zvědav, jak ČSSD tentokráte uspěje u Ústavního soudu. Zatím se mé mínění nijak nelišilo od mínění soudu.

Rozeberme si to. Pokud by Senát zůstal v tom složení, v jakém je teď, jistě nikoho nenapadne vyhlašovat stav legislativní nouze. To znamená, že samotný fakt nutnosti přijetí vládního balíčku v nějakém termínu nepotencuje stav legislativní nouze. No a že by tedy tím spouštěcím momentem měla být nejistota, jak dopadne hlasování v Senátu....?

Zákonodárný proces ve stavu legislativní nouze vymezuje § 99 zákona číslo 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Odstavec první tohoto ustanovení stanoví, že za mimořádných okolností, jsou-li zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo hrozí-li státu značné hospodářské škody, vyhlásí předseda Sněmovny na návrh vlády stav legislativní nouze na určitou dobu.

Jsou těmito mimořádnými okolnostmi neúspěch ve volbách do Senátu spolu s nejistotou výsledku hlasování v nově ustaveném Senátu? Nebo jsou ohrožena základní lidská práva a svobody občanů? Ta by možná mohla být ohrožena naopak balíčkem, který zavádí retroaktivitu, když mění státní podporu stavebního spoření u již uzavřených smluv. Koalice nejspíš využívá onu poslední část, tedy možnost výkladu, že státu hrozí značné hospodářské škody.

To je věc, kterou bude muset u ÚS koalice prokázat, a to je věc značně nejistá. Koalice by ráda tuto nejistotu obešla, tak jako obešla nejistotu rozhodování nového Senátu. Na to ale už žádnou další páku nemá, a tak jen, nejspíš marně, zkouší v osobě prezidenta opozici uřvat... chabý pokus. Stávající koalice by v jiném analogickém případě udělala totéž.

Nejzábavnější na celé věci mi přijde prezidentova představa "co si v Parlamentu uvaříme, to si také v Parlamentu sníme. A nikdo nám do toho nebude kecat! A když jo, tak je to KONEC SVĚTA a konec demokracie."

Závěrečný testík, kdo je autorem výroku: „Chci být prezidentem aktivním, ale nebudu prezidentem aktivistickým...Chci být uvážlivým svorníkem na vrcholu pyramidy našeho ústavního systému, nikoli jeho neuralgickým bodem.... Říkává se, že jednou věcí je předvolební rétorika, druhou povolební realita. Chci vás ujistit, že něco takového je mi cizí.“