Vláda podá demisi, jestliže Poslanecká sněmovna zamítla její žádost o vyslovení důvěry. Prezident republiky demisi přijme. Takovýto postup předepisuje premiérovi Jiřímu Rusnokovi ústava. Nejsou v ní stanoveny žádné lhůty. Předpokládá se totiž, že tak učiní bez zbytečných průtahů.

Ty mu stejně k ničemu nepomohou, protože kabinet bude zemi dále spravovat v demisi. Stát někdo řídit musí a ústava počítá s tím, že je to odcházející vláda. Proto je neobvyklé, že premiér změnil své rozhodnutí a místo pátku předá demisi až v úterý. Jeho postup zapadá do podivného zacházení politiků s ústavním pořádkem této země. A nepřispívá k tomu pouze přímo zvolený prezident a jeho vláda, ale také další politici.

Část z nich se rozhodla, že na mimořádné schůzi odsouhlasí rozpuštění sněmovny. Její konec mimo jiné znamená, že všechny neprojednané zákony spadnou do koše a po volbách nově ustavená dolní parlamentní komora by je musela začít projednávat znova. Přesto politici hodlají sněmovnu velmi rychle rozpustit. Zároveň chtějí s hlavou státu vyjednávat o tom, aby to učinila až v momentu, kdy všechny důležité zákony projdou v obou parlamentních komorách.

V ústavě se píše o tom, že prezident republiky rozpustí Poslaneckou sněmovnu, navrhne-li mu to usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců. Opět se tam neuvádí žádná lhůta. Jak tvrdí odborníci na ústavní právo, měl by tak prezident učinit v řádu maximálně dnů. V logice této konstrukce by proto parlament měl nejprve projednat všechny důležité zákony a až potom by měla sněmovna vyslovit souhlas se svým rozpuštěním. Opačný postup lze považovat za další ohýbání ústavy.

S tím, že by dolní parlamentní komoru nemusel rychle rozpustit, si patrně pohrává i prezident republiky. Alespoň to připustil jeho kancléř. Ten zároveň oznámil, že před tím by chtěl Miloš Zeman hovořit s představiteli jednotlivých stran. V této souvislosti však není o čem. Maximálně by se mohl poradit o tom, kdy přesně vypsat mimořádné volby. To je ale něco jiného než samotné rozpuštění dolní parlamentní komory.

K němu by mělo dojít bez zbytečných prodlev. Při neúměrném protahování by mohlo dojít k absurdnímu stavu. V ústavě se totiž píše o tom, že sněmovnu nelze rozpustit tři měsíce před skončením jejího volebního období. Země by tak teoreticky mohla být uvrhnuta v chaos. To v momentu, kdy by existovalo usnesení sněmovny o rozpuštění, prezident v jeho duchu dolní parlamentní komoru řadu měsíců nerozpustil a najednou by začalo období tří měsíců před jejím regulérním koncem.

Zkrátka z jednoduché a logicky popsané procedury by mohl být souboj právních názorů na to, zda sněmovna existuje či nikoli a kdo má jaké pravomoci. Lze si v této souvislosti představit, že by veřejnost podobné polemiky nebavily a nemalá její část by chtěla zjednat pořádek od přímo zvoleného prezidenta.