Stalo se to každému z nás a nejen na horách. Může se to stát jak prvnímu, tak i druhému vítězi voleb i veliteli televizního zpravodajství.

Tentokráte se to ale stalo čtvrtému, panu Miroslavu Kalouskovi. Ten začal vyjednávat s bývalým premiérem o vládě s podporou komunistů. O Kalouskovi bylo napsáno nespočet článků již od jeho náměstkování na MO. Po jeho „Osudové“ se ještě mnohé komentáře vyrojí. Že by si tento pragmatik počínal tak naivně a bez jakékoli konzultace se spolupracovníky? Že by se nechal vlákat do jámy vyhloubené buldozerem?

Myslím, že tak tomu není. Miroslav Kalousek všechno udělal s rozmyslem. Začal jednání a věděl, že mu to neprojde. Začal jednání, aby dokázal, že tudy cesta nevede. Začal jednání a věděl, že jeho kariéra končí. Na nikoho neháže odpovědnost. Možná byl sám překvapen reakcí své strany, ale to jsme všichni. Co nám tím chtěl básník jenom říci?

Především to, že na světě není jenom politika a boj o moc. Tímto svým činem umožnil lidovcům jasně a spontánně deklarovat jejich postoj. Nečekal na rozhodnutí výboru, sám se vzdal předsednictví. Nyní je jasné, kdo s kým.

Prvnímu i druhému předsedovi jasně naznačil, že své (ó)pozice nemají na věčné časy. Bez jakéhokoli moralizování předvedl, že se situace pročistí, až budou odejiti hlavní aktéři.

Za několik týdnů si do sněmovny pro důvěru půjde pan Topolánek. Dá se předpokládat, že ji nedostane. Volby sice vyhrál, ale jednání zcela nezvládl. Paroubek si s ním dělal, co chtěl. On jenom důrazně ustupoval. Vítěz musí umět prohrávat. Vítěz musí umět odejít. ODS bude mít nového předsedu.

Poté by měl dostat příležitost pan Paroubek. Jak se říká, dejte mu mikrofón a znemožní se sám. Pokud mě paměť neklame, znemožnil se již mnohokrát. Naposledy to odskákal televizní moderátor. To, že vládu neprosadí, nebude možné na někoho hodit, aspoň doufám. Sociálové budou mít nového předsedu.

Eko-předsedu Bursíka není třeba měnit. Pokud bych mu chtěl něco vyčítat, byly by to věci, které se povolební situace netýkají. Ale ani zeleným by neškodilo některá dogmata přehodnotit a vydat se jinou cestou. Co chtít po komunistech? Raději nic.

Tím, že by se horní patro politiky personálně vyčislilo, by vznikla lepší situace pro nová jednání, mohla by se vrátit důvěra a vzájemný respekt. Znovu by se mohla oprášit myšlenka trojkoalice a sociálnědemokratičtí poslanci by se nemuseli bát samostatně přemýšlet a hlasovat. Ušetřili bychom si mimořádné volby. Po horkém létě by nastal čas podzimního – možná už vánočního úklidu pěkně shora. Však je ho potřeba.

P. S. - Panu Kalouskovi bych chtěl popřát štěsti v osobním životě, hodně zdraví jemu i jeho nejbližším. Věřím, že si najde zajímavou profesi mimo politiku. Házet kamení nebudu.