Článek Tomáše Vaňka Volba nezní Lisabon, či Moskva proti Lisabonské smlouvě mě nijak ze židle nenazdvihl. Pisatel patří dlouhodobě mezi příznivce Václava Klause v otázce nepřijetí Lisabonské smlouvy. Vaňkovy argumenty nepovažuji za nutné detailně rozebírat, naprosto zřetelně a mnohem výstižněji tyto názory zazněly z úst Václava Klause při jednání Ústavního soudu v Brně. V ODS se v záležitosti Lisabonské smlouvy skutečně střetává směr reprezentovaný Mirkem Topolánkem, který Lisabonskou smlouvu považuje za rozumný kompromis, a směr nejviditelněji reprezentovaný Klausem, který tuto smlouvu považuje za „plíživou cestu k federalizaci Evropy“.

Je zřejmé, že Lisabonská smlouva nevstoupí v platnost, pokud ji neschválí Irsko. Česko, jako předsedající EU v první polovině roku 2009, již dalo jasně najevo, že nemíní využít své předsednictví k nějakému nátlaku na Irsko ve věci nového referenda o Lisabonské smlouvě. To je, jak česká vláda několikrát ústy svého ministra pro evropské záležitosti Vondry řekla, výsostné právo pouze Irů. Pokud však ani případné druhé irské referendum nepřinese kladný výsledek, je Lisabonská smlouva tak jako tak neplatná.

Nyní po výroku Ústavního soudu se Lisabonská smlouva přesouvá do Parlamentu České republiky. Pokud ji Parlament schválí v obou komorách, Česko se připojí k těm 25 státům, kde již smlouva schválena byla. Prezident Klaus naznačil, že Lisabonskou smlouvu podepíše v okamžiku, kdy se k této smlouvě připojí i Irsko (novým kladným výrokem v referendu). V případě, že by český Parlament smlouvu neschválil, ta padá obrazně pod stůl a EU by čekalo pravděpodobně hledání dalšího nového textu nějaké nové základní smlouvy EU.

Výrok Ústavního soudu, že Lisabonská smlouva neodporuje české ústavě, je podle mne dobrým vodítkem pro to, aby tato smlouva byla v českém Parlamentu schválena. Pokus Pavla Béma vyprofilovat se v boji o předsednickou židli v ODS jako odpůrce Lisabonské smlouvy nestačí k tomu, aby na křeslo předsedy ODS skutečně dosáhl. Pokud má Česko předsedat EU se současnou vládou, je nanejvýš rozumné Lisabonskou smlouvu v Parlamentu schválit. Tím se odstraní případné další třenice kolem našeho předsednictví.

O tom, jak bude Evropa vypadat za několik generací, si netroufám spekulovat. Projekt integrace Evropy však nemá žádnou jinou rozumnou alternativu a případný rozpad EU v budoucnu by mohl být doprovázen opětnou expanzí Ruska do prostoru střední Evropy. Proto bych si přál, aby budoucí Evropa v rámci EU byla více integrována než dnes, a to zejména v otázce své bezpečnosti. Bylo by velmi významné, aby EU garantovala nedotknutelnost svých hranic a útok i na jediného svého člena považovala za útok na celou EU.