V roce 1992 si nastupující hvězdy Občanské demokratické aliance půjčily u různých subjektů na volby do Sněmovny celkem 52 mil. korun. Poté ODA ve volbách uspěla a stala se stranou vládní koalice. S vládními pozicemi v zádech a s místy v poslanecké sněmovně se splácení dluhu postupně odkládalo a odkládalo, až přispělo k pádu ODA do zapomnění. Dluh ODA sloužil dokonce i jako bič na rozbití Čtyřkoalice.

Představitelé ČSSD si vybrali advokáta Altnera, podepsali s ním smlouvu, ve které je také uvedena výše smluvní odměny za úspěšný výsledek soudního sporu, a ten vysoudil pro ČSSD Lidový dům. Na odměnu zakotvenou ve smlouvě již nedošlo. Celkem 7 let byla ČSSD u moci a odmítala vzít na vědomí pohledávky a faktury advokáta a závazky, které byly ve smlouvě uvedeny, bagatelizovala. Nyní padla kosa na kámen. Nepřipomíná vám to něco?

Bývalí členové i představitelé ODA vědí, že zametat dluhy pod koberec se nevyplácí. Možná by ČSSD mohla jako svého právního zástupce v této kauze použít služby advokáta Jana Kalvody.

Můžeme se pouze dohadovat, jak nyní dopadne ČSSD a jak dopadne exekuce na její majetek ve výši nepředstavitelných 19 mld. Kč. Můj odhad je, že nakonec advokát Altner uspěje a vyrazí z Lidového domu částku v řádu 100-200 mil. Kč (tedy cenu jedné malé volební kampaně).

Jedno ponaučení bychom si z této kauzy měli vzít. Když někdo nechce splácet svoje závazky, které předtím podepsal, a vymlouvá se na vyšší zájmy a jiné varianty řešení, než zaplatit dluhy, a snaží se zostudit svého věřitele, je nedůvěryhodný. ČSSD za Zemana a ministra financí Svobody podepsala smlouvu. Nové vedení, místo aby se přiznalo k chybám a snažilo se celou věc rychle vyřešit, se chová stejně jako předchůdci. ČSSD se nepoučila z případu ODA. Jestli skončí jako ODA, si ale netroufám předvídat.

Institut evropské demokracie

(bývalý člen ODA)