První přímé prezidentské volby přinesly celou řadu zajímavých fenoménů. Poprvé se masivně vzedmula vlna uživatelů sociálních sítí a prosadila svého kandidáta, poprvé cela řada novinářů a redakcí veřejně přiznala, kdo je jejich favoritem, a také poprvé kandidát ODS totálně vyhořel, a to plošně na území celého Česka.

První a druhý fenomén je jistě předmětem desítek analýz, proč ale Přemysl Sobotka zcela a drtivě ve volbách propadl? Lze snad nazvat výsledek 2,46 % jinak? Kandidát ODS jen velmi těsně porazil poněkud excentrickou Janu Bobošíkovou a urval alespoň předposlední místo. Dokonce i v Praze, kde ODS má svoji velmi úspěšnou baštu a pravidelně zde sbírá nejlepší výsledky, kandidát nominovaný a podporovaný ODS získal pouze 2,93 % a dokonce v Praze 2, kde ODS netrpí skandály a radnici úspěšně spravuje populární Jana Černochová, získal Přemysl Sobotka pouze 2,84 %.

Jen pro srovnání: v posledních volbách v Praze v roce 2010 získala ODS v červnu při volbách do Poslanecké sněmovny v Praze a stejně tak i v Praze 2 téměř 25 % a na podzim 2010 v komunálních volbách získala kandidátka ODS v Praze 23 % a v Praze 2 dokonce více než 27 %. Kam se poděli voliči ODS? Je možné, že za dva roky ODS ztratila všechny svoje příznivce i v baště své popularity, v Praze?

Důvodů tohoto obrovského neúspěchu je pravděpodobně mnohem více, já se pokusím vysvětlit jeden. Ačkoliv pravomoci českého a například rakouského prezidenta se významně neliší a oba mají především ceremoniální roli, je v Česku prezident vnímaný navzdory své reálné politické moci jako osoba se silným příběhem. Tradice Masaryka, Beneše a po 40 letech opět Havla a nyní končícího Klause zavazuje a současně určuje vnímání pozice prezidenta ve společnosti. V Rakousku je prezidentem vysloužilý politik, který dobře a poctivě sloužil politické straně a na stará kolena si vysloužil i tuto ceremoniální roli. V Česku je prezident vnímán jako vůdce národa.

Přemysl Sobotka je bezpochyby úctyhodný muž, který nemá na svých bedrech (snad) žádný významný politický skandál a který se v politickém provozu vždy choval klidně, uvážlivě a nekonfliktně. Je to ale také politik bez příběhu, politik, který je snadno zaměnitelný, politik, který není nositelem nějakého poselství. Přemysl Sobotka asi málokoho jako kandidát urazí, ale také nikoho jako kandidát nenadchne. Ideální prezident v Rakousku, zcela nevolitelná figura v Česku.

Proč ODS nebyla schopna vygenerovat zajímavější osobnost, proč ODS kandidovala zasloužilého a přiznejme poněkud nudného straníka a nikoliv osobnost, která dovede provokovat nebo nadchnout veřejnost, je asi nyní předmětem analýz vnitrostranických struktur. Doufejme, že je to pro pravicovou konzervativní stranu poučení. Už výběr kandidátů v primárních volbách, kdy po odstoupení očekávané Miroslavy Němcové soutěžili mezi sebou v primárkách dva nudní patroni, kteří nebyli ani členům ODS schopni nabídnout nějaké poselství, byl předzvěstí budoucího debaklu. Kampaň založená na ochraně národního zájmu a prezentovaná slogany Naše země, naše koruna nebo Naše země, naše svrchovanost působila jako poněkud vyčpělá softverze vystupování extravagantní a anti-unijní Jany Bobošíkové. Ani voliči ODS a asi ani členové ODS nenalezli žádný důvod, proč se o kandidaturu Přemysla Sobotky zajímat a polemizovat, souhlasit nebo nesouhlasit s názory kandidáta. Voliči ODS při výběru mezi nudným a disciplinovaným straníkem a zajímavou osobností se životním příběhem se rozhodovali velmi snadno. Výsledek je 2,46 % hlasů.

Pro Přemysla Sobotku je to nepochybně hořká zkušenost, pro ODS je to doufám poučení.

Autor je člen ODS