Myslím, že na všech žurnalistických, stejně jako i policejně-zpravodajských školách a PR agenturách v České republice musí být zcela nadšeni z fenoménu zvaného David Rath. Esenciální demagogie přednášená s rétorickou dokonalostí, na kterou by v němém úžasu zírali i staří Římané, jistě zaměstnává videorekordéry příslušných vzdělávacích ústavů, protože sehnat praktickou ukázku všech verbálních metod zostouzení diskuzního partnera či politického protivníka, je tentokrát velmi snadné. Stačí zaznamenávat včechny jeho výroky, rozhovory a projevy, ať se týkají jakékoliv oblasti veřejného i soukromého života, a pedagogové mají studijní materiál na dlouhá léta. A když je v hodině „Demagogie v praxi“ pustí vedle záznamů kolegů velikánů Goebbelse a Urválka, dnešní odborář na ministerstvu (nemyslím tím kolegu Škromacha) zcela jistě nezapadne!

Pravda je, že se pan ministr zdravotnictví se stejným talentem dokáže věnovat i výběru spolupracovníků, ale jeho klony Dryml, Kocová, Koubek, ač vykazují velmi velkou snahu, zdaleka nedosahují kvalit samotného šéfa. S dokonalostí teflonu po něm kloužou veškeré aféry, které se v jeho blízkosti objevují s železnou pravidelností. ´Diskreditační pokusy´ jak je hezky eufemisticky nazývá David Rath na jeho kariéře nezanechávají takřka žádné následky a s „kačením žaludkem“, jak říkáme tady na Moravě těm, co jim není nic eklhaft, pokračuje dál na své cestě za stále výnosnějšími posty.

Přesto se občas stane, že jej někdo vyvede z míry. Jako mantru z tibetského modlitebního mlýnku opakuje mistr demagogie Rath frázi, že šéf stomatologů Pekárek je svázán s ODS, protože vystoupil na jejím kongresu v listopadu 2005. Když mu plzeňský hejtman Zimmermann zopakoval v Otázkách Václava Moravce znění dopisu, ve kterém radil ČSSD jak „nakoupit hlasy“, snažil se ministr zdravotnictví věc bagatelizovat. Když se s podobným dopisem vytasila Michaela Jílková a nazvala Ratha Paroubkovým „konfidentem“, soudruh ministr nevydržel a z televizního studia MfD teatrálně utekl. Jeho pobouření nad drzostí exkotelnice Jílkové mne pobavilo. Kdo má rychlejší spojení na internet, ať si příslušnou scénku prohlédne. Kdo ne, ať si přečte alespoň záznam, ale bude ochuzen o jedinečný zážitek pana Davida R. on-line.

A kromě pobavení jsem si vzpomněl na tři roky starý rozhovor tehdy ještě šéfa Lékařské komory s Renátou Kalenskou v Lidových novinách. V něm se přiznává, že to pravé bonzáctví pro něj nebylo nikdy věcí neznámou a že v zájmu budování kariéry je soudruh ministr schopen téměř čehokoliv:

LN: Říkáte, že je mnoho věcí zajímavějších. Proč tedy usilujete o prodloužení volebního období a o zrušení klauzule, že v této funkci může být člověk jen dvakrát za sebou? Jako byste si chtěl zajistit jakousi definitivu.

DR : To by nešlo. Tahle funkce je trochu politická. Já jsem musel pověsit na hřebík svoji medicínskou kariéru. Jsem přesvědčen, že jsem dnes mohl být primářem na motolské interní klinice, protože můj tehdejší přímý nadřízený, pro kterého jsem byl pravou rukou, je teď šéfem kliniky. Dnes už nic jiného než řadový doktor nebudu. Propásl jsem věk, kdy jsem mohl dělat akademickou kariéru.

Takže primářem by pan Rath mohl být nikoliv pro své odborné, manažerské a etické schopnosti, ale pro to, že jeho nadřízený, kterému MUDr. Rath dělal podržtašku a práskače (jak se ctěný čtenář dozví v další části) je dnes šéf kliniky :-)

A ta druhá část hovoří už o vlastní činnosti pravé ruky (spíše pravého ucha) :

DR : „…..Ne nějakej ouřada Krejčík, kterej seděl na ředitelství. Tehdy po revoluci byla nestandardní situace. Já jsem byl jeden z mála lidí, kterým ředitel věřil. Pan ředitel mě posílal, abych Krejčíka sledoval, co kde říká. Protože o něm chtěl mít informace….“

LN: Byl jste jeho špion?

DR : Neřekl bych, že jsem byl špion. Byl jsem asistent ředitele. Tehdy byla FN rozdělena na dvě nemocnice. A pan ředitel mi řekl: "Chceme pro pana ministra Bojara připravit materiály, aby se obě nemocnice sloučily. Potřebuju od tebe zprávu, proč se to rozdělilo." Chodil jsem po archivech a hledal zprávy z roku 1949, 1950...

LN : A k tomu vám ředitel ještě řekl: "Pověste se na paty Krejčíkovi, ať vím, co vykládá"?

DR : Takhle bych to neřekl. Řekl třeba: "Běž na schůzi, tam si poslechni, co říká primář Krejčík a pak mi řekneš, jestli tam vykládal to, na čem jsme se dohodli na poradě."

LN: To nebyla právě důstojná role.

DR : A co jsem měl dělat?

LN: Omlouvám se, ale připadá mi, že jste dělal práskače.

DR : Vy to dostáváte do trošku jiné roviny. Ale pravda je, že doktor Krejčík mě v lásce zrovna neměl.

Ano, lidé, kteří si o práskačích myslí, že jsou práskači, to dostávají do jiné roviny. Zkuste se zeptat třeba Ransdorfa na zločiny komunistů.. A pan prezident Rath některé schopnosti podědil po svém otci. Jen už na ně nemá ten papír.

www.angle.cz