Hlasitý pokřik, že je třeba snížit daně, je oblíbeným předvolebním motivem pro každého populistu. Samozřejmě, některé daně lze opravdu snížit, státní správa má vždy sklony vybírat víc než potřebuje.

Kdo ovšem v této chvíli vyzývá k tomu, že třeba snížit odvody firmám, to je populista opravdu nebezpečný, pokud nejde o něco ještě horšího. Útoku těchto nebezpečných populistů se nevyhneme ani letos, jeden z prvních výstřelů už padl v podobě rádoby seriózní analýzy v Hospodářských novinách.

Tato analýza vychází z dat mezinárodní účetní a poradenské firmy Mazars, která má sídlo ve Francii. Lze tedy předpokládat, že čísla jsou důvěryhodná a že se o ně dá opřít.

Popisují odvody podniků za pracovní sílu, což je v tomto případě dost nepřesné označení celkové částky, kolik si stát dohromady vezme z celkových nákladů na zaměstnance, tedy konkrétně na dani z příjmů, sociálním a zdravotním pojištění. Data se týkají vesměs zemí střední a východní Evropy.

Novinářům z nich vychází něco hodně dramatického, jak svědčí už titulek, který zní: „Vysoké odvody dusí české firmy, drahá práce jim bere konkurenceschopnost. Hůř je na tom jen Slovensko.“ Následují nářky podnikatelů, jak jim stát vysokými daňovými výměry ničí firmy, a sliby některých straníků, že se to po volbách změní.

Na tom je spousta věcí špatně. Předně je to interpretace údajů od firmy Mazars. Novináři docházejí k výsledku, že Česko má druhé nejvyšší odvody ze zemí východní Evropy, krkolomným výpočtem. Pokud by se jednodduše vzal podíl firemních odvodů vůči celkovým nákladům na mzdy, tak je Česko s odvody ve výši 43 procent nejen za Slovenskem, ale také za Polskem a Maďarskem.

Nad 40 procenty jsou přitom skoro všechny nové členské státy Evropské unie, těsně pod ní jen Slovinci a Chorvati. Na jejich úrovni je většina jiných států Balkánu. Zároveň je známo, že v bohatých zemích Evropské unie jsou nároky státu ještě vyšší. Výrazně nižší odvody mají v regionu jen Rusko, Makedonie a Albánie, které tedy jsou zřejmě naším vzorem. Odvody v Česku se označují za extrémní, i když to není pravda.

Další chybou je srovnání Česka pouze s regionem chudších zemí. Není divu, že v přepočtu na eura odvádějí Češi po Slovincích a Estoncích nejvíc. Zároveň je však třeba podotknout, že tuzemští zaměstnanci mají ze všech států středovýchodní Evropy zdaleka nejlepší zdravotní a také nadprůměrně výkonný sociální systém.

Jako jediní se mohou dokonce srovnávat s bohatými zeměmi Západu, jejichž zdravotnické a sociální výdaje jsou několikrát vyšší. Proč tedy brát peníze tam, kde se utrácejí tak efektivně.

Vůbec nejhorším nedostakem analýzy je úvaha, že odvody za zaměstnance ochuzují podnikatele. Ve skutečnosti jde o peníze, které si zaměstnanec vydělá a které se jenom přesunou do sektoru veřejných služeb, na kterých závisí kvalita života těchto zaměstnanců.

Jinými slovy, zaměstnavatelé nechtějí vzít peníze státu, ale svým zaměstnancům. V tom je nemůže podporovat nikdo rozumný, kromě těch, kdo jsou na těch dravých podnikatelích závislí, anebo těch, kdo moc nepřemýšlejí.

Pro voliče z toho vyplývá jedno z nejdůležitějších varování. Pokud někdo slibuje, že sníží daně, pak ho není rozumné volit, pokud zároveň nevysvětlí, komu je vlastně snižuje a jaké výdaje přitom chce škrtnout.

Autor je komentátor internetového deníku a týdeníku Echo.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus