Za neplatiče daní si může stát sám. Systematicky je vyrábí

Nejvyšší kontrolní úřad vydal zprávu o růstu daňových nedoplatků. Dost možná se přitom neplacení daní stává jen poslední cestou k přežití zásahů samotného státu. Jen etatisty, ať už mají jakýkoli politický dres, překvapí, že nedoplatky rostou raketovým tempem. Od roku 2010 do konce roku 2012 vzrostly z 106,4 miliardy na 134,7 miliardy korun. Více než o čtvrtinu.

Nejlepším způsobem, jak někomu neposkytnout příležitost k tomu, aby zneužil vaše peníze, je nedat mu je. Obdobně to ostatně platí i v oblasti korupce, která je ve své podstatě na daních závislá a kterou nezastavíte a neomezíte žádným jiným opatřením než tím, že zavřete kohouty. Tam, kde není co přerozdělit, korupci nenajdete. Jsem přesvědčen, že ti, kteří si peníze vydělají, vědí vždy lépe než stát, jak s těmito penězi naložit ku prospěchu dalšího rozvoje. Opomenout nemohu ani fakt, že způsob, jakým tento stát dlouhodobě a systémově zachází s daněmi, je žalostný a za hranicí zdravého rozumu. Do roviny trestní se však za podobný způsob zacházení s penězi mohou dostat jen občané a firmy, zatímco politici jsou z obliga, neboť v jejich případě je možné nejen nedbalostní neefektivitu, ale i cílené zneužití ve prospěch vyvolených přikrýt zákonem vzniklým tzv. politickým rozhodnutím.

Na výše uvedený vývoj daňových nedoplatků mají negativní vliv i státní dotace. Nejenže kvůli nim už nejsme schopni zjistit skutečnou férovou vstupní cenu výrobků a služeb a zcela jsme skrze ně zničili skutečnou, tolik žádoucí a tržně přirozenou konkurenceschopnost, ale zároveň jsme jejich téměř bezbřehou aplikací napříč obory vyrobili umělé "poctivé plátce daní". Když chcete dotace pro další období, nesmíte mít na daních nedoplatky. Skoro ideální způsob státu, jak si udržet plusové daňové plátce, viďte. Jenže podívejte se do výročních zpráv firem, které dotace čerpají. V podstatě můžete namátkou. Je to jedno. Skutečnost je totiž taková, že jimi nakonec odvedené daně ani zdaleka nedosahují výše přijatých dotací. Jinými slovy jejich "příkladnou" daňovou pozici plátce platí ti, kteří dotace nedostávají, ale daně platí také. Ty skutečné. V řadě případů jde navíc o přímou konkurenci, která ještě, přes všechny zásahy státu, přežívá.

Fakt, že někteří neplatiči daní jedou od začátku na bílé koně, protože s neodvedením daně počítají již předem jako se svým ziskem, a neschopnost státu s nimi zatočit jednotlivě a přísně adresně, se staly v minulosti základem řady plošných opatření, na které dojeli ti poctiví, kterých je většina. Byrokracie je rok od roku větší, systém sledování občanů a firem byl doveden do orwellovských rozměrů, daňová zátěž je ve svém úhrnu stále vyšší. Přesto to státu nestačí.

Ještě nikdy jsem nezaznamenal, že by se někdo z politiků, kteří se nakonec skrze volby dostali nahoru v průběhu času, zabýval skutečnou podstatou důvodů daňových nedoplatků. Tím primárním důvodem neplacení daní, když vyjmu ty, kteří s neplacením počítají už na začátku jako principem, aby pak bílého koně někam uklidili, přitom není masochistická snaha o život v obavách a strachu z finančáků a policie. Důvodem je přežít. Přežít zásahy státu, přežít výši daní, odvodů, poplatků, nákladů na umělou certifikaci každé blbosti, přežít v době systémového potlačování skutečné zdravé konkurenceschopnosti skrze dotace, na které prostě nemá žaludek každý. Přežít politiky, kteří mají podnikatele za parazity, a umožnit lidem mít práci. Práci, ne zaměstnání.

Není to tak dávno, kdy soud rozhodl, že připoutání se ke stromu na Šumavě bylo ze strany aktivistů legálním projevem vzdoru státní moci, když proti nim zasahovali policisté s bruskami. Kéž by se jednou našel soudce, který při zohlednění toho, jak stát zachází s penězi občanů a firem, došel ke stejnému závěru i v případě neplacení daní. Zejména pak, když jejich neodvedení umožnilo navzdory státním zásahům přežít a peníze takto ušetřené byly použity na další rozvoj, nikoli prožrány. Ve skutečnosti totiž, pro mnohé politiky jistě paradoxně, není parazitem podnikatel, který se snaží přežít, ale každý, kdo z jeho práce a daní žije a ještě má tu nebetyčnou drzost ukazovat na něj prstem, že má platit víc, protože to nestačí.

Jo, daňové nedoplatky rostou. Rostou každý rok. Rostou, protože současní politici nepochopili, že slova Ronalda Reagana ("Názor státu na ekonomiku lze shrnout takto: Když se to hýbe, zdaňte to. Když se to hýbe ještě dál, regulujte to. Když se to už nehýbe, dotujte to.") byla jen vtipnou nadsázkou, nikoli základem vztahu státu k občanům, firmám a podnikatelům, který je nutno naplnit.