Strážci státních financí museli v úterý obracet oči v sloup. ODS vzdala několikatýdenní obstrukce a levice triumfovala: v souladu s požadavky odborů přehlasovala veto prezidenta, takže bude platit zákon, který vrací zdanění zaměstnaneckých výhod na loňskou, nižší úroveň. A především: na loňskou úroveň vrátila i mateřskou. Tohle by jí sice ještě mohl překazit prezident, ale jen teoreticky: i kdyby zákon nepodepsal, levice by ho údajně ještě do voleb stihla znovu schválit. Z Janotova vytunelovaného balíčku tak zmizí další perspektiva úspor za jednu a půl miliardy.

Ale zdaleka nejde jen o státní pokladnu. Ta to už nějak přežije. Jde především o mladé ženy, které jsou tímto způsobem de facto animovány, aby co nejdéle zůstávaly s dětmi doma. Nic proti tomu, kdo to chce, ať si to dopřeje. A hodí se to teď i politikům: nezaměstnanost stoupá, tak ať jdou ženské pěkně zpátky do kuchyně, zůstanou tam co nejdéle a nezaclánějí na pracovním trhu.

Domysleme ale, co to znamená do důsledků. Zdejší maminky mají nejdelší mateřskou v Evropě a přijdou si při ní na příjem od státu, který se zhruba rovná minimální mzdě: V moderním pracovním procesu ztratí ovšem dneska člověk krok s vývojem už za čtyři, pět let. Když se chce po rodičovské pauze vrátit do zaměstnání mladá matka dvou malých dětí, která vystudovala třeba informatiku, aby snad rovnou začala studovat znova. A nejde zdaleka jen o informatiku. Nepřetržitý proud nových informací, které je třeba průběžně zpracovávat, je znakem všech oborů. S rozvojem internetu rasantně mizí řada klasických pracovních míst. Po deseti letech doma s dětmi se žena dneska už těžko dostane „někam do kanceláře“, protože tam chtějí kompetentní manažerky. Spíš než roky mateřské dovolené s minimální mzdou by tedy kvalifikované ženy možná uvítaly flexibilní pracovní úvazky a třeba podniková mateřská centra s kvalitním personálem. Jesle dneska totiž už dávno nejsou to, co byly za socialismu, kdy se do nich odkládaly děti po tuctech a hrozily jim tam újmy jak duševní, tak tělesné v podobě nejrůznějších epidemií.

V řadě zemí fungují tzv. mikrojesle a nikdo se tam neobává, že by v nich děti snad hynuly nedostatkem lásky. Konec konců, i tady existují už dávno mateřská centra, která vznikla svépomocí mladých žen, jimž se měsíce izolace na mateřské podepisovaly na psychice. A rozhodně to nevypadá, že by jejich miminkům hodiny strávené s jinými dětmi snad škodily. Kromě toho přibývá případů, kdy - jak to před časem vyjádřila jedna psycholožka ve Svitavském deníku - „musejí mít děti do první třídy odklad, protože jsou příliš opečovávány nevytíženými matkami.“

České pojetí podpory rodičovství, v němž ženy sice dostávají zaplaceno za to, aby se staraly o děti, ale zároveň za to samy platí mnohaletou ztrátou kontaktu s profesním životem, je dneska model, který byl v Evropě přitažlivý naposled tak před dvaceti lety. Mezitím se ukázalo, jak škaredě na něj ženy mohou doplatit: jestliže se v průměru rozvádí každé druhé manželství, je tento svazek dneska spíš ruletou než něčím, s čím lze počítat. Především se ale, pokud budou mít ženy v mladém věku zaplaceno za péči o děti a po padesátce se s nimi automaticky bude počítat jako s pečovatelkami o rodiče, začne v rodinách eventuálně zase přemýšlet o tom, jestli se investice do vzdělání dívek vlastně vůbec vyplatí. Socioložka Jiřina Šiklová v této souvislosti v rozhovoru pro regionální Deníky potvrdila, že je kvalifikace žen dlouhými profesními pauzami znehodnocována: „Co nejdřív do penze, co nejdelší mateřská, co nejvyšší přídavky“, slyšíme od politiků v jednom kuse. Jsou to slogany na jedno volební období. Ale ve skutečnosti poznamenávají podle Jiřiny Šiklové vztahy ve společnosti na generace.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6