Předevčírem se rozhlas v jedné zpravodajské relaci krátce věnoval i Pozemkovému fondu, v jehož vedení díky spekulacím s půdou začaly padat první hlavy, a po stručném úvodu zazněla slova jednoho z odvolaných členů výkonného výboru, Františka Brožíka, kterému je odvolání z funkce tolik proti mysli, že se hodlá bránit dokonce soudně. Někdejší poslanec ČSSD se projevil jako jeden z dalších "upřímných", ovšem tentokrát nebylo možno o jeho slovech pochybovat, ve stavu vysokého rozrušení byla pronesena skutečně vážně.

Pan Brožík je totiž přesvědčený, že skandál vyvolal nespokojený zájemce o zmíněné pozemky:

"... tomu, komu se to nevydalo, protože to splet, udělal špatné žaloby, ten opět rozpoutal stejnou kampaň. Pozemkový fond za poslední roky vydává zhruba okolo 90 tisíc hektarů pozemků a toto je pouhé ... promile toho, co se prostě v rámci Pozemkového fondu vydá. Ale protože jsme někomu, bohužel, nevyhověli nebo jsme někomu šlápli na kuří oko, tak je to z toho prostě takovýto humbuk..."

No vida! Tak jedině díky neopatrnosti vedení Pozemkového fondu, kdy někomu nebyly přiděleny požadované pozemky, se prozradilo, jak to na úřadu chodí. Copak ten Pozemkový fond nemá potřebných pozemků v budoucích lukrativních oblastech víc? Proč se s nešťastníkem nedohodl, aby nevešlo ve známost, jak se s pozemky šmelí - a dokonce pod přímým patronátem dnes již zcela profláknutého ministra Zgarby? Kdyby zájemce dostal půdu, na kterou za pár korun skoupil restituční nároky lidí oprávněných a kterou by za několik let mohl prodat se sto- či tisícinásobným ziskem, byl by klidný a nic by neprasklo. Až by se provalilo, že na přidělených pozemcích už dávno plánovala své rozšíření nějaká obec, která je teď musí draze vykupovat, vrata na bývalém Pozemkovém fondu by již byla dávno zamčená na řetěz, spisy pečlivě ukryté, ne-li skartované, a všichni by byli spokojeni. Jenže úředníci teď vyšoupli někoho, kdo sice neměl tak dlouhé prsty jako ostatní účastníci řízení, zato si to nenechal líbit a celou věc rozmáznul.

Upřímnost je zbraň dvojsečná. Pan Brožík by si měl ústa přelepit izolačkou a nevyhrožovat soudem kvůli svému odvolání. Kdybychom se jej zeptali, proč své funkce tolik želí, jistě bychom slyšeli jen nějakou dojemnou historku - péče o blaho spoluobčanů, spravedlivé navrácení kdysi ukradené půdy... a co se jeho týká, samozřejmě snaha smýt skvrnu, která na něm ulpěla naprosto neprávem. Pochopitelně bychom se nedozvěděli ani slovo o tom, jak moc schází panu Brožíkovi poslanecký plat s dalšími prebendami a že tedy do domácí pokladničky musí přispívat jinak. A už vůbec by nešpitnul o nějakém všimném, natož o milionových úplatcích rozdávaných napříč Pozemkovým fondem celému jeho vedení...

Ostatně, proč by také špital. Ti čistí, bezúhonní a mravně nejvyspělejší úředníci, z nichž jedině se Pozemkový fond skládá, se přece byť i nepatrného náznaku korupce bojí jak čert kříže a na úplatkáře mají jediný recept - kropenku se svěcenou vodou.