Kdyby byl Jiří Paroubek skutečný státník, pronesl by takovýhle projev už 3. června hned po sečtení hlasů. Namísto toho ovšem předseda ČSSD šokoval všechny svobodomyslné spoluobčany úplně jiným projevem. Projevem, který sice narozdíl od toho banálního, výše naznačeného, paradoxně vejde do historie, leč jako příklad fatálního znemožnění jednoho politika.

Přičtěme k tomu čtyři měsíce obstrukcí, naschválů a podrazů při povolebních vyjednáváních a jsme v kulisách, ve kterých najednou Jiří Paroubek přichází s variantou velké koalice ODS a ČSSD. Ten člověk zřejmě opravdu spadl z Marsu a ještě k tomu na hlavu.

A nebyl by to ani Jiří Paroubek, kdyby za jeho slovy nebyla cítit předzvěst podrazů příštích. Předčasné volby na jaře příštího roku sice odmítá a dovolává se ústavy a třech pokusů, jedním dechem ovšem nabízí prakticky to samé, totiž předčasné volby za dva roky. Jenže k těm lze dospět jen úplně stejným způsobem jako k těm jarním, nejspíše zákonem o zkrácení volebního období. Proč to jednou je neústavní a podruhé ústavní? Protože jednou to vykutálenému vrchnímu šibalovi nevyhovuje a podruhé ano? Paroubek sám sebe usvědčuje z toho, že mu vůbec nejde o tuto zemi a co nejrychlejší vyřešení politické krize, nýbrž jen a pouze o sebe samého.

Jiří Paroubek zkouší opakovat své profláklé kousky. Trojkoalici občanských demokratů, lidovců a zelených rozložil vábením ODS, že ČSSD bude tolerovat její menšinovou vládu. Paralelně ovšem vyjednával bartolomějskou vládu s Kalouskem. Nyní se pokouší o cosi podobného. Ušpinit ODS účastí na velké koalici, znovu oslabit její dobré vztahy s menšími stranami, sám zůstat za bukem – nejspíše v křesle předsedy Sněmovny – a čekat, až se zmátoří socanské preference.

Na to by mohl přistoupit jen dokonalý blázen. Paroubkova šibalství už pomalu začínají nudit. Ale dejme mu ještě trochu času, on se umlátí sám. Čím dál víc totiž připomíná toho nešťastníka, co spadl do studny a uměl jenom motýlka.

16. 10. 2006, www.petrstepanek.cz