Leda cesta k hlubší destabilizaci

Asi to s námi nebude tak hrozné, když pořád ještě máme sílu spřádat spekulace. Ta čerstvá hovoří o blížícím se odvolání ministra zdravotnictví Jana Blatného (za ANO).

Nejprve lekce ze „spekulogie“. Fámy o něčím odchodu či nástupu se někdy šíří, protože zasvěcení chtějí být zajímavými. Jindy se vypouštějí jako pokusný balónek, aby se odhadla reakce veřejného mínění. Ale také k nim dochází preventivně, obranně, prostě aby ti, co rozhodují, byli zaskočeni a museli, byť třeba nechtěně, své záměry popřít.

Tentokrát informaci, jež zazněla v Otázkách Václava Moravce, přiživil prezident Miloš Zeman větou, že lepším ministrem než dětský onkolog Blatný by byl epidemiolog Roman Prymula.

Andrej Babiš (ANO) to vzal od podlahy. „Kritizuji Blatného za jeho výroky o nákladech na testování, když řekl nesmyslnou částku, že stálo už 25 miliard korun, nebo za tvrzení jeho resortu, že je zastaveno očkování, ale proč bych ho měl odvolávat? Je to lež!“ řekl premiér.

Tím bychom mohli mít věc za vyřízenou. To by ale Babiš nesměl být známý tím, že dokáže klamat tělem i měnit názory. Křeslo ministra se jeví jako horké i mimo epidemii. Zároveň je významné už jen kvůli penězovodům ve zdravotnictví. Tudíž je neustále v hledáčku lobbistů. A nebylo snad pozoruhodné, jak se v okamžiku, když noční hospodská schůzka s Jaroslavem Faltýnkem a spol. stála v září funkci Blatného předchůdce, rozjely zaručené zvěsti, že to všechno bylo na Romana Prymulu narafičeno?

Jmenování Jana Blatného leckoho překvapilo. Není expert na covid a neřídil ani nemocnici. Skoro připomínalo z nouze ctnost. Provázela ho ale pověst zodpovědného a schopného lékaře i skromného člověka, který umí hovořit s druhými jednoduše, empaticky, bez cizokrajného slovníku.

Politické ostruhy neměl. Jeho nejvýraznějším výkonem na tomto poli bylo podepsání antibabišovské petice, které poté chvíli trapně zpochybňoval. V tom okamžiku bylo jasné, že Blatný není tvrďák, terminátor v bílém plášti, který se ničeho nezalekne, nýbrž chlapík z masa a kostí, který má své slabiny i vady. Chybí mu hroší kůže politika a stále víc než člena vlády připomíná pana doktora, u něhož jsme byli včera na vyšetření. Možná právě proto bylo správné nechat zrovna Blatného, aby veřejnost provázel komplikovaným soubojem s infekcí.

Problém však je v tom, že ministr politickou zkušenost a zázemí potřebuje. Na to doplácel i Prymula, ale měl na své straně aspoň prezidenta a premiéra. U Blatného coby nevoliče dnešní koalice těžko čekat, že by našel v hnutí ANO zastání. Ministr nadto musí řídit lidi pod sebou.

Starostmi s koronavirem zahlcený Blatný neměl čas se sžít s těmi, kterým šéfuje. Škodí mu, že se z ministerstva v těžké době trousí vlivní hráči. Náměstek pro léčebnou péči Aleksi Šedo pro odlišné názory od ministrových, očkovací koordinátor Zdeněk Blahuta kvůli náporu souvisejícímu s hektickým projektem, politická náměstkyně Alena Šteflová a ředitel Státního zdravotního ústavu Pavel Březovský po předbíhání u vakcinace.

Kromě toho sledujeme, jak si Blatný nedokáže dupnout při prosazování přísnějších restrikcí. Místo toho se zbytkem kabinetu kličkuje mezi ochranou veřejného zdraví a ekonomickými tlaky.

Premiér teď možná opravdu o Blatného odvolání neuvažuje. A byl by bloud, kdyby chtěl ministerstvo kočírovat sám. Pokud se však válka s nákazou protáhne a vítěz bude nejistý, může se mu Blatný coby obětní beránek hodit. Už jen proto, abychom zapomněli, že očkování si vzal na triko osobně Babiš. Ve skutečnosti by ale další střídání na zdravotnictví situaci ještě více destabilizovalo.

Autor je politický analytik