Od Cicerových časů se traduje, že nejlepší učitelkou je praxe. Loni jsme si to mohli opakovat co chvíli. Je jedno, kolik máte pandemických či jiných krizových plánů, když dosud fungovaly jenom na papíře. Pak přijde hořká realita a hned se pozná, co byl teoretický blud a co užitečný nástroj.

Zatěžkávací zkouškou prošly nemocnice, získali jsme zkušenost s testováním populace, trasováním nákazy i kompenzováním ekonomických ztrát. Nyní nás čeká vakcinace obyvatelstva v rozsahu, jaký v moderní době nepamatujeme.

Ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO) představil očkovací strategii, respektive její návrh, jenž by měl být zpečetěn do začátku příštího týdne. Už víme, komu a v jakém pořadí bude sérum podáváno, zazněla též informace, že na zdravé mladší jedince se dostane nejspíš až v létě. Jistě to ale neví nikdo. Vše záleží na tom, kolik bude k dispozici vakcín a kdy se do očkování zapojí praktičtí lékaři.

Blatný vlastně jen doplnil, co už v neděli na svém facebookovém profilu prozradil premiér Andrej Babiš (ANO). Ten nejen že se hrdě hlásí k mikromanagementu, v jehož rámci rozhoduje o kdejakém detailu, ale volí si také originální komunikační kanály.

Zatímco celostátní mediální kampaň ve prospěch očkování je v nedohlednu, přestože byla avizována už na podzim, premiér nás, nejspíš po vzoru končícího amerického prezidenta Donalda Trumpa, informuje prostřednictvím sociálních sítí. Jako by nešlo o vážnou infekci s tragickými následky, ale o pouhou hru. Těžko říct, kolik z nás uklidní Babišovo tvrzení, že celou operaci řídí zrovna on.

Předseda vlády rovněž nezklamal, když měl prstem ukázat na viníka, který naše očkování zdržuje. Je to prý Brusel dodávající málo vakcín. Na jedné straně má Babiš pravdu a shoduje se s ním francouzský prezident Emmanuel Macron stejně jako němečtí sociální demokraté.

Evropská unie obstarává vakcíny společně a dohodla se původně, že je pro jistotu nakoupí od různých výrobců. Ne všichni jsou však pružní, navíc drhne oficiální povolovací proces. Na straně druhé se Babiš rád chlubí, jak umí Unii rozhýbat. Pokud nyní vyčkáváme, kdy a co k nám doputuje, neseme na tom spoluodpovědnost.

Je to mazaná metoda přehazovat vinu na ty nahoře, nebo na ty dole. Druhý případ nastane, až se ukáže, že ne ke všem zájemcům se očkovací látka dostane stejně rychle, byť by patřili do kategorie s nejvyšší prioritou.

Když se třeba novináři ptali ministra Blatného, jak to bude s očkováním tělesně postižených nebo starých nemohoucích lidí a zda k nim vyrazí mobilní týmy, přehodil tuto horkou bramboru krajům. Doprovodil to vysvětlením, na něž jindy centrální politici zapomínají – že některé věci se snáze řeší na lokální úrovni.

Právě od hejtmanů a ředitelů regionálních nemocnic zaznívá nejvíce výhrad a otázek. Vadí jim, že nejdřív se dlouho nic neděje, a pak jsou zčistajasna postaveni před hotovou věc. Nepřekvapí, že některé regiony, a to i s hejtmany v dresu ANO, raději spoléhají na vlastní očkovací plány.

Nejdál jsou na jihu Čech, jež řídí šéf Asociace krajů Martin Kuba (ODS). Z tohoto zkušeného občanskodemokratického politika, navíc vzděláním lékaře, se vládě rodí těžký soupeř. Nevede jen obecné řeči jako většina opozičních lídrů. Dokáže popisovat konkrétní chyby, ale i nastiňovat alternativní řešení.

V rámci boje s koronavirem se každopádně otevírá další bitevní pole mezi vládou a kraji. Premiér Babiš by se měl místo motání pod rukama vakcinologů soustředit, aby právě na něm důvěra občanů ve vládu a její přístup nevykrvácela.

Autor je politický analytik