Zvěst, že Mirek Topolánek přetáhl na svoji stranu pět soc.dem. poslanců, dosud poletovala vzduchem jako spousta jiných více či méně fantasmagorických fám. Ovšem pouze do doby, než ji sobotnímu tisku potvrdil (pak popřel, ale záznam skryté kamery je výmluvný) známý hybatel české politiky Marek „Bormann“ Dalík. Podle něj může ODS počítat nejen s říjnovým tajuplným rebelem Michalem Pohankou, ale i s několika dalšími členy klubu ČSSD.

Připomeňme si, že Marek Dalík je blízký spolupracovník premiéra. V minulosti se proslavil ostravskou schůzkou s unionistickým poslancem Kořistkou, se kterým rozprávěl o podmínkách, za nichž by dal vale tehdejší vládní koalici. Z podezření, že se snažil Kořistku zkorumpovat, třeba nabídkou velvyslanecké židle v Bulharsku, Dalíka očistil soud. O dnešních zákulisních aktivitách sám říká, že v nich nehrají roli peníze, ale nechuť a nedůvěra k Paroubkovi – jeho i lanařených soc. demokratů. Že by přece jen Marek „Dušín“ Dalík?

Diví se někdo Mirku Topolánkovi, že se k Dalíkově zpovědi nechce znát? Tváří se, jako by novináři naletěli pomluvě či žertu. Prezidentův tajemník Jakl ostatně také nedávno bájil o státním vyznamenání pro hradního mluvčího Hájka a pak z toho byla jedna velká legrace. Jenže teď jde o sestavení vlády, pověst čerstvě znovuzvoleného předsedy ODS a poměry v řadách sociálnědemokratických zákonodárců. Kdosi tady zkrátka hraje špinavou hru.

Co vedlo Topolánkova rádce k tomu, aby si pustil pusu na špacír a oživil vzpomínky na kauzu Kořistka? Měl předat Lidovému domu vzkaz, že je to nyní opravdu vážné, a aby se podřídil diktátu ODS a vstoupil do čtyřkoaličního projektu, pokud nechce skončit za ponižujících okolností v opozici? Nebo šlo o podpásovku vůči Topolánkovi a jeho straně, v níž Dalík nevévodí hitparádám popularity? Či se snad jen chtěl ve slabé chvilce pochlubit?

A co na to Václav Klaus? Jmenovat vládu opřenou o přeběhlíka odmítl. Otočí, když nepůjde o jednotlivce, ale skupinu, oděnou navíc za názorovou frakci ČSSD? Že zelení a lidovci zůstanou stoicky klidnými netřeba pochybovat. První už i na pražském zastupitelstvu předvedli, že jim stačí sbírat drobky z modrého stolu, a druzí si letošní porci zásadovosti vybrali při smetení letních dohod mezi Paroubkem a Kalouskem.

Pakliže je vše upečeno, jak tvrdí Dalík, tak si můžeme začít zvykat, že tuzemská politika se bude stále více opírat o zrádce, dezertéry, či – jak napsal jeden pravicový publicista – lumpy. Stokrát může Jiří Paroubek apelovat na závazek Michala Pohanky a dalších podivínů daný voličům. Vysvětlit a překroutit se dá ledacos. Zvlášť když se ani ČSSD nechová vždy standardně. Copak ji například nenapadlo, že angažování lovců informací a úsilí dešifrovat aféry, které na ni byly v minulých měsících lepeny nad rámec těch skutečných (reálných), bude médii vykládáno coby velkovýroba pamfletů na protivníky? Kdokoli jednou sleze do politických kanálů, nezbaví se zápachu.

Nažehlení lídři se culí, jako by nic. Oficiální jednání pokračují, neoficiální komentovat nebudou. A jaká vláda má největší šanci na zrození? Dalíkova pravicová tříkoaliční s přeběhlíky, široká tříkoaliční s ČSSD a bez zelených, o níž hovořil předkongresový Topolánek s Paroubkem, anebo čtyřkoaliční s pokořenou sociální demokracií, jež byla oprášena v uplynulém týdnu? Sázejte! Velká předvánoční loterie plná podrazů a lží vrcholí.

Je nejvyšší čas, aby prezident vyvětral a Topolánka postavil do latě. Následně by měl dostat padáka buď Dalík (pokud lhal), anebo jeho vykutálený šéf.

V upravené podobě vyšlo 27.11.2006 v Právu

ředitel Masarykovy dělnické akademie, think-tanku blízkého ČSSD