Hned ve dvou celostátních denících se objevila informace o tom, že v souvislosti s nákupem obrněných transportérů Pandur pro českou armádu si měl říct o úplatek ve výši osmnácti milionů eur bývalý blízký spolupracovník premiéra Mirka Topolánka Marek Dalík.

Noviny vycházejí podle všeho z úniku z vyšetřovacího spisu, protože jde o výpověď jednoho z bývalých zaměstnanců firmy Steyer při policejním výslechu. Dalík podobné nařčení odmítá, a pokud neexistují další důkazy, nebude patrně z korupce obviněn.V České republice není klima zrovna příznivě nakloněno tomu, aby se podobné sporné případy dotáhly do konce a udělalo se maximum pro dokázání případného korupčního jednání. Kolem pořízení obrněných transportérů pro armádu se přitom odehrálo víc podivuhodných věcí než pouze zapojení Marka Dalíka do jedné z fází této transakce.

Za vlády pod vedením Stanislava Grosse bylo vypsáno výběrové řízení, ze kterého vyšlo vítězně konsorcium pod vedením firmy Steyer. I když o úplně klasickou soutěž ve skutečnosti nešlo. S odkazem na bezpečnostní zájmy byli osloveni pouze předem vybraní uchazeči. Zájemci, kteří byli vyzváni a splnili určité podmínky, dodali své výrobky, které byly podrobeny testování. Mezi kritéria patřila i cena, nebo zapojení českého průmyslu do celého projektu. Kdo v testování neuspěl, musel z kola ven. Vyřazení uchazeči se obrátili na soud a ten důvody, kterými bylo jejich vyřazení zdůvodněno, označil za nicotné.

Další netradiční okolností, která provázela nákup obrněných transportérů, byl podpis smlouvy. O jejím uzavření sice rozhodl Paroubkův kabinet, ale ministr obrany Karel Kühnl ji podepsal v momentu, kdy bylo po volbách a kdy bylo jasné, že ve funkci skončil. V souvislosti s tímto obchodem se tak hovořilo o podezření z korupce už od začátku. Podle očekávání se české policii zatím nikomu nic nepodařilo prokázat.

Pochybnosti však mohly umocnit problémy, které nastaly v momentu, kdy měla být obrněná vozidla dodána. Zjistilo se, že česká armáda nebyla spokojena s kvalitou transportérů, a nehodlala navíc tolerovat časový skluz v dodávkách. Přitom právě důkladné testování nabízených vozidel a z něho vyplývající kvalita jednotlivých transportérů byla pádným argumentem pro přiklonění se k rakouské firmě. Jeden z největších armádních obchodů tak provázela celá řada nejasností.

Zdálo se, že Topolánkova vláda je chce rozptýlit odstoupením od smlouvy. Zhruba v tomto momentu do hry podle nejnovějších informací z tisku vstoupil i zmiňovaný Marek Dalík. Účast na schůzce s představiteli firmy Steyer nepopírá, pouze tvrdí, že si o žádný úplatek neřekl. I když byl v té době blízkým spolupracovníkem Mirka Topolánka, přesto neměl na takovémto jednání, byť prý neformálním, co dělat. Oficiálně totiž nezastával žádnou funkci ve státní správě. Jeho angažmá tak může vyvolávat dojem, že měl dohlížet na průběh obchodu a mohl se pokusit usměrňovat finanční toky.

Spor byl totiž vyřešen tím, že byly dohodnuty nové údajně nezávislé testy vozidel. Na základě nich byla podepsána nová smlouva, která počet pořízených transportérů snížila z původní 199 vozidel na 107. Opticky rovněž došlo ke snížení celkové ceny ze 24 miliard na zhruba čtrnáct a půl. Když se to však přepočítá na jedno vozidlo, došlo během celé anabáze ke zdražení jednoho transportéru o zhruba třetinu. Což podle ekonomických odborníků nelze zdůvodnit pouze vývojem inflace.

Zkrátka tato mnohamiliardová zakázka je spojena s celou řadou nejasností. Na základě nich lze spekulovat o tom, zda se skutečně rozhodovalo jenom na základě kvality a ceny. Dohady může ukončit pouze kvalitní práce policie. Vzhledem k tomu, že podezření míří do nejvyšších pater tuzemské politiky, je to pro ni obtížný úkol. Třeba jí v tom pomohou kolegové z Rakouska, kteří se případem rovněž zabývají.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6