Nedávno proběhlý Mimořádný sjezd KDU-ČSL dostál svému jménu. Razance změny vedení a budoucí orientace lidovců je historicky mimořádná. Po letech pozvolné kontinuální programové i personální profilace a přizpůsobování měnícím se podmínkám na politické scéně došlo k ostré diskontinuitě. Staré vedení bylo nahrazeno novým s výrazně odlišnou charakteristikou. Přes homogennost nového předsednictva KDU zůstal vliv oponentů mezi poslanci a senátory značný. Zatímco na nedávném Kongresu ODS byla ve vzduchu nervozita u lidovců šlo o nevraživost na hranici nenávisti.

Starostové místo poslanců

Do vedení strany tradičně ovládané poslanci, vtrhli lidé formovaní komunální politikou. V minulém vedení byli čtyři poslanci, předseda Miroslav Kalousek, první místopředseda Jan Kasal, Cyril Svoboda a Milan Šimonovský (původně senátor), dva komunální reprezentanti, zástupce pardubického hejtmana Roman Línek a za Moravskoslezský kraj Pavol Lukša.

V novém vedení je pouze poslankyně Vlasta Parkanová. Předseda Jiří Čunek, první místopředseda Línek a Juránek jsou zformovaní komunální politikou s jejími klady i zápory. Místopředsedové Marián Hošek z Prahy a David Macek z Brna mají zkušenosti s krajským zastupitelstvem. Oba jsou zajímavými představiteli velmi okrajových prvků v KDU.

Hošek přešel do KDU z KDS a už mnoho let stojí v čele pražské organizace, známé svojí levicovostí. Jako jediný lidovec seděl čtyři roky mezi sedmdesáti zastupiteli v pražském zastupitelstvu. Výsledek červnových sněmovních voleb, v nichž lidovci spadli v Praze pod pět procent, ho nepoučil, místo rozumné dohody s SNK ED nechal stranu neuspět. Praha se tak přiřadila k několika severočeským regionům, kde lidovci nemají krajského zastupitele.

David Macek je mladou nadějí lidovců, jeho vzdělání i jazykové vybavení převyšuje zbytek celého vedení. Osobou není v KDU neznámou, jinak by nemohl získat v roce 2002 výborné čtvrté místo na její kandidátce do Evropského parlamentu. Všechno naznačuje, že má před sebou velkou kariéru. Pokud si udrží schopnost nikoho si nepohněvat a neohrozí klíčové hráče, pak si bude moci vybrat mezi českým a evropským parlamentem.

Jihomoravský hejtman Stanislav Juránek a zástupce pardubického hejtmana Roman Línek jsou mimořádně vlivní regionální politici, kteří to umí i na ministerstvech. Po šesti letech ve vedení krajů je však zná veřejnost jen u nich „doma“, a to často jako mistry kompromisů a neoriginálních řešení.

Vlasta Parkanová si několik měsíců udržuje čelné místo v žebříčku obliby u veřejnosti. Jako ministryně spravedlnosti za ODA po Janu Kalvodovi za sebou viditelnou stopu nezanechala. Politický instinkt projevila snad jen pohotovým přechodem z topící se ODA do KDU.

Křesťanští sociálové

Politika strany se po sjezdu vychýlí do leva, směrem k pragmatismu a jednoduchým řešením. Hlavní akcent strany se přesune k sociální politice. Křesťanská demokratická unie se fakticky promění v Křesťanskou sociální unii (KSU). Tento model může být úspěšný. Spojení neokoukaných tváří úspěšných komunálních a regionálních politiků zvyklých rázně problémy řešit se sociální problematikou a umným populismem jistě zaujme. Propojení to je i u nás známe ze sousedního Bavorska, kde křesťanští sociálové dominují desítky let politice kombinací rázného vystupování, efektivní sociální a ekonomické politiky, reprezentací zájmů důležitých menšin (např. sudetští Němci) a na hranici balancujícím populismem oslovujícím pravicové i levicové nespokojence. Např. jedním z programových přístupů CSU je, že na pravo od nich je už jen zeď.

Vláda, volby nebo problémy

O úspěchu Čunka rozhodne, zda se mu podaří minimalizovat vliv současných poslanců. Ti mu ve své velké většině nejsou nakloněni a budou sabotovat kroky, které by jej posilovaly a činily úspěšným. Řešením rébusu je poslance obejít. Bude-li Čunek ministrem, může si kolem sebe na ministerstvu vytvořit důležité mocenské centrum a udržet zajímavost pro média pro odeznění tématu stěhování nepřizpůsobivých občanů. Když vznikne vláda ODS-ČSSD a KDU, pak se bude opírat o dostatečnou většinu ve sněmovně a hlasy odbojných lidoveckých poslanců budou téměř bezcenné. Naopak, v tuto chvíli vyjednávaná pravostředá vláda stojících na několika přeběhlících od ČSSD mu nemůže vyhovovat. Byla by na hlasech poslanců KDU životně závislá.

Pokud vláda s účastí KDU nevznikne, pak Čunek podpoří předčasné volby. Byť jde pro lidovce o značné riziko, potřebuje obměnit složení poslaneckého klubu o loajální kolegy.

Nejhorší variantou je pro nového předsedu KDU dlouhodobá existence vlády bez účasti lidovců. Lidovci by se nedobrovolně dostali do pozice lídra demokratické opozice a názory senátora – předsedy strany by byly méně zajímavé než názory poslanců atakujících vládu ve sněmovně. Podobnou nepříjemnou zkušeností si prošel senátor – předseda Topolánek, donucený využívat zázemí kanceláře předsedy poslanců ODS Tlustého.

Talent na malém prostoru

Čunek se zdá být velmi schopným politickým hráčem, karty které má v ruce (počet poslanců KDU) však na velkou hru nestačí. První jeho kroky prokazují značný politický talent. Připomeňme si z minulosti, že v době začínající deziluze a restriktivních balíčků v červenci 1997 vyskočila podpora pro ODA na čtrnáct procent. To ji čtyři měsíce vedl neokoukaný nový předseda Michael Žantovský. Ve volbách za deset měsíců už ODA ani nekandidovala.

V postavě nového předsedy získala česká politika velmi zajímavou figuru. O Čunkově úspěchu však budou rozhodovat především okolnosti a lidé, které nemá pod kontrolou.

Psáno pro LN

(autor je právník a politolog, předseda Institutu K.H. Borovského, osobní web www.milanhamersky.cz)