Zelený světlonoš Martin „Alva“ Bursík, kritik hradních lustrů, žárovek a tamějšího politického fluida, je opravdový lumen. Politický veterán, který prošel několika uskupeními. Do třetice všeho dobrého a zlého pronikavě uspěl; prorazil do čela Strany zelených a s ní do sněmovny, neboť slíbil změnu společenského klimatu. Svou obratností vzbudil pozornost, leč najisto i závist.

Slibnou partaj šesti poslanců a jednoho senátora postupně vyprofiloval nečekaně, ba celoevropsky unikátně: se srdcem halasně bušícím vpravo. Či fádněji: učinil ji zdrojem růstu jediného muže, který (obklopen hrstkou naivků a kariéristů) nemilosrdně potlačuje odbojníky. Z plurality zelených náhledů, z delty různých toků stává se v koaliční vládě tyrkysově životodárné koryto. Ekologické hodnoty snoubené obvykle s radikálními sociálními názory, které v některých zemích nahrazují krajní levici či chcete-li komunisty, vyměnil skautský vedoucí Bursík za ryzí pragmatismus. Ten pokřivený pragmatismus, jenž v české kotlině popularizoval, ano, Václav Klaus. Skautská šestka poslanců SZ byla a je „Čunkovým hlasem“. Parlamentní nováček pečlivě dbá na dvoutisící velmi vážné a už úplně poslední varování znemožněnému předsedovi koaličních lidovců či předsedovi kabinetu, bude-li exministr pro místní rozvoj nadále usilovat o vládní comeback. Vyslyší-li volání rodu. Co dříve nebylo přijatelné, čemu se před změnou státního zástupce v Čunkově trestní kauze zelení kořili jako pádnému důvodu k odchodu z vlády, zametli pod stůl. Předsedkyně příslušného poslaneckého klubu Kateřina Jacques, v poslední televizní debatě působící nejvíce dojmem Jirotkovy „tety Kateřiny“, přesně svého času vystihla, k čemu lze využít dar sociální demokracie, tričko s dehonestujícím nápisem „I já jsem Čunkův hlas“. K domácím pracím čili úklidu špíny. Co je doma, to se počítá, že? Aby ne, kdo teď zatouží po ztrátě mandátu a předčasných volbách, když nové hypotéky a leasingy běží a stranické preference padají.

Tímhle batohem „etických stabilizačních reforem“, k nimž nedílně patří „samostatný subjekt sněmovny“, nerozlučná dvojice Melčák a Pohanka, se pochopitelně formují širší měřítka hodnot. Inspiraci od obzoru k obzoru se vinoucí aférou čunekgate a „sarajevským atentátem“ nijak nezastírá Anonymus, jenž žaloval na vrchního správce životního prostředí, t. č. čerstvého navrátilce z Bali. Ostrova nevalně proslulého vražednými útoky na turisty. Horká půda pod nohama čekala Bursíka nejen tam, kde USA zaujaly opoziční stanovisko vůči globálním změnám klimatu. Ať to skončí, jak chce, dojde na prezidentova slova stran aféry kolem Čunka. Budou padat hlavy.