Největší moudra o tom, proč ČSSD se rozpadá či padá strmě dolů, kmitají od výtek, že ji ničí účast ve vládě s Andrejem Babišem, až po druhý extrém, že zradili stará dělnická témata. Mezi tím mudrují komentátoři či politologové o dalších důvodech. Všechno je to ale moc šroubované a myslím, že mimo mísu.
Dlouho se krmila ČSSD paradoxně odpadovými surovinami z hostiny ODS v dobách, kdy by la na výsluní a vládla. Tak se jí dařilo cpát do uší voličů stále dokola ciráty o zlotřilé ODS, o jejích zlodějinách, že byla ČSSD vlastně voňavou vyštafírovanou nevěstou. Vrchol tohoto nenormálního stavu bylo vládnutí bývalého šéfa pinglů na Praze 1 Jiřího Paroubka. Ten přitlačil prst na tep doby, jak se vznešeně říká, a valil to před sebou hlava nehlava. Chvíli to vydrželo, než se ukázalo, že tahle partaj ve svých vyšších strukturách shromáždila možná to nejhorší z politické spodiny, takovou prapodivnou směsici salonních vyčůránků s téměř eurounijdní vizáží (např. Bohuslav Sobotka či Aleš Chmelař, Jana Maláčová), kterým říkám eurosvazáci, přes typické moderní prospěcháře (např. Poche, Petříček), naivní idealisty (např. Gajdůšková), ranaře typu Birkeho a Foldyny, všehoschopné intrikány a gážisty (např. Hašek, Chovanec, Onderka či Pecina), až po suterén zahrnující nejrůznější staré prospěchářské neodmastitelné pardály (např. Paroubek, Zaorálek či Vaňhová). A nad tím vším vévodí Jan Hamáček nebo Kateřina Vlachová, politici, kteří se spletli, když lezli do politiky. Tahle směsice byla ovšem vedena jediným a hlavním cílem: čerpat, kasírovat gáže, být u vesel, rozdělovat a občas panovat. Prostě žrát. Nic jiného za tím netřeba podle mého hledat. Kdo tam hledá nějakou ideu sociálně demokratickou, tak ať hledá. Marnost nad marnost. Dlouho to voličům trvalo, dvakrát déle, než by se slušelo, ale už to vidí a nevolí je. Voliči prostě díky Bohu nejsou hloupí.
Jan Hamáček je hrobařem, jen to neví. Není odborně ani lidsky připravený na cokoli jiného než dělat stafáž Babišovi. Tím hřebíkem do rakve bylo nesmyslné odvolání ministra kultury Staňka krátce poté, co se jej zastal. Takhle se nechová chlap, takhle se chová Hamáček, omen nomen. Kdo mu může ještě věřit? A ještě k tomu je tenhle člověk ministr vnitra, to je tedy něco. Proto si ho Andrej Babiš a Miloš Zeman mažou na chleba. Vážně ho přece nemůžou brát ani vteřinu. Úplně stačí, že se bere vážně sám.
Účast ve vládě Andreje Babiše není chybou ČSSD, naopak. Za normálních okolností, tedy kdyby měli alespoň jednoho chlapa či ženskou „s koulemi“, by to byl správný počin, jenže takového jedince nemají. A proto jdou do řiti pekelné, kde se budou smažit za všechny své politické chyby a selhání. ČSSD nám umírá jako stará kobyla. Ale jako správná chcípající kobyla, než se tak stane, nám ještě díky Hamáčkovi nakope a zatopí zavedením odporného institutu strpěné osoby, protože nemá odvahu říci Bruselu ne, nic takového tu mít nebudeme. Tohle kukaččí vejce Jan Hamáček zbaběle sežere a my všichni prostřednictvím jeho tlustého, velmi tlustého střeva s ním. Schválně, co na to náš „ranař“ Babiš a jeho dream team.