Od volebního víkendu uplynul pomalu již měsíc a česká veřejnost se oprávněně ptá, kdy se podaří vítězné ODS prosadit odborně kvalitní vládu, která bude vyjadřovat volební vůli většiny voličů. Tedy přesně podle nepsaného pravidla české politiky, že vítěz voleb sestavuje vládu, které ještě nikdy nebylo od roku 1989 ignorováno. Voliči se ve své většině vyslovili pro změnu vlády, volební systém však nadělil nám politikům komplikovaný výsledek.

Občanští demokraté, ač získali mandát od 35,4 procenta voličů, jen složitě hledají potřebnou většinu ve sněmovně pro vládu, která by mohla garantovat prosazení důležitých reforem, jež Česká republika potřebuje jako sůl. Bez zásadních reformních kroků, jako je snížení a zjednodušení daní, stabilizace zdravotnictví a důchodová reforma, či bez zastavení korupce se neobejdeme. Jen reformy zajistí Česku podobně jako v minulém desetiletí Irsku konkurenceschopnost v globálním ekonomickém světě. Jinak se brzy přiblížíme k zemím jako Německo či Francie s nehybným sociálním systémem, který plodí vysokou nezaměstnanost, rekordní státní dluhy, nulový hospodářský růst a nenabízí žádné pozitivní vyhlídky do budoucna.

Volební výsledek 100:100 rozdělil český parlament na dva téměř nesmiřitelné bloky, na reformní a konstruktivní, jehož politici se chtějí dohodnout a vážně přemýšlejí o potřebách naší země, a na socialisticko-komunistický, který zatím předvedl jediné, a to vydírat, vyhrožovat a hazardovat s budoucností České republiky. Od svého urážlivého povolebního projevu, z něhož hrozivě čišel mrazivý dech minulé doby, neukázal Jiří Paroubek žádné státnické gesto, které by respektovalo vůli voličů a volební výsledek, tedy vítězství ODS. Jeho snaha vtáhnout do vyjednávání demokratických stran o vládě i komunisty je nechutná, a to zejména ve dnech, kdy si připomínáme výročí hrůzné popravy Milady Horákové. Navíc je v přímém rozporu s usneseními hned dvou sjezdů ČSSD. Nechce se mi věřit, že by v sociální demokracii neexistovala žádná realistická a konstruktivní skupina osob, které by nebyly ochotny postavit zájmy České republiky nad své osobní ambice či stranické touhy po vládních křeslech.

Kompromis není porážkou

Složité volební výsledky existují všude ve světě, komplikovaná jednání o vládě si zažilo nedávno Německo i Polsko, a jistě nyní čekají Slovensko. Vládu, která se opírá o pohodlnou většinu v parlamentu, umí sestavit každý. Politiky a jejich schopnost se domluvit nejvíce testuje právě těsný či komplikovaný volební výsledek. Pokud volební pat naučí české politiky shodě v zásadních otázkách, tak přinesl na českou politickou scénu i něco pozitivního. ODS se o dohodu snaží od prvních minut, kdy byl její předseda Mirek Topolánek pověřen sestavováním vlády. Veřejnost se dostavila k volebním urnám ve velkém množství a má právo od politiků očekávat, že se oprostí od svých osobních animozit a domluví se v zájmu občanů země. Bohužel tímto směrem se Jiří Paroubek a ČSSD ještě nevydali. Naopak nabízet demisi jako politický ústupek, když přitom sociální demokracie volby prohrála a demisi musí podat tak jako tak, není nic jiného než prázdné gesto.

Kompromis je někdy v politice, ale i v životě nutný a není porážkou. Naopak, veřejnost jej jistě ocení. Blokovat jednání či klást vítězům voleb nesplnitelné požadavky, které představují zpronevěření se reformnímu volebnímu programu s dvoumilionovou podporou voličů, neukazuje na velikost politika. Ve Francii i ve Spojených státech opakovaně dochází k situacím, kdy prezident pochází z jedné politické strany, ale parlamentní většinou disponuje strana jiná. Přesto se politici v těchto vyspělých demokraciích domluví ve prospěch vlastní země. Když byli schopni dojednat kompromis takoví nesmiřitelní rivalové jako Václav Klaus a Miloš Zeman, kteří vždy respektovali právo vítěze voleb sestavit vládu, těžko bude dnešní vedení sociální demokracie předkládat veřejnosti zdůvodnění, proč nadále blokuje koaliční vládu jednoznačného volebního vítěze. Nebo si snad ČSSD pohrává s myšlenkou vyprovokovat předčasné volby?

Lidové noviny, 29.06.2006

Autor je 1. místopředseda ODS a poslanec PČR