Ve sněmovních volbách 2006 se země rozdělila na pravicové Čechy a levicovou Moravu. Letos už oranžová lavina smetla nejen vesnice, ale i města v českých krajích a zastavila se až před Prahou. Politická mapa se vybarvuje, stabilizuje a sociální demokracii úspěšně bobtná pevné voličské jádro.

Zatímco si špičky Občanské demokratické strany nalhávají, že sympatizanty jim nažene přitvrzení reforem, a premiér Topolánek plánuje zastírací manévr s rekonstrukcí vlády, jejíž členy nedávno při inspekcích do nebes vychvaloval, stojí paradoxně nejobtížnější úkol před vítězem podzimních voleb.

Přestože polarizace sílí, stěžejním zadáním pro sociální demokracii je obnovit soudržnost společnosti – občanů i politických proudů, které jsou schopny se rozumně domluvit. Sotva kdo může čekat, že se nám globální finanční a potažmo i ekonomická krize vyhne. Republika se bude rozvíjet pomaleji a hospodářské výkyvy se nejvíce podepíší na neprivilegované většině. Někteří experti již upozorňují, že blížící se výzva nebude nepodobná té, jež se Evropě zjevila po druhé světové válce.

Společnou řeč a průnikový program budou i v České republice muset najít sociální demokraté, sociální liberálové a křesťanští sociálové bez ohledu na partajní legitimaci. V této souvislosti působí sympaticky i nedávná vyhlášení Mirka Topolánka, v nichž se po boku většiny voličů ODS přihlásil k proevropské orientaci. A není vyloučeno, že odklon od konfliktní politiky, domácí i zahraniční, donedávna ignorující či bagatelizující budoucí české předsednictví Evropské unie, myslí vážně.

Jedinou skupinou vyčleňující se z hlavního proudu, v němž lze napříč Evropou hledat dohodu, jsou skalní neoliberálové v ODS, tvrdící, že příčinou všech potíží je přeregulovanost ekonomiky české, evropské i americké. Po Vlastimilu Tlustém se vedle Václava Klause jejich hlavním reprezentantem stává Topolánkův vyzyvatel v boji o post předsedy občanských demokratů, Pavel Bém. Nahrává tomu i volební porážka modrého týmu, jehož poslední baštou zůstává Bémova Praha.

ČSSD může těšit, že i v pražských obvodech postoupili její senátní kandidáti do druhého kola a uhráli velmi slušný výsledek. Nedokáže-li ale vytvářet širší koalice už pro první kolo, budou ji vděční stoupenci metropolitního blahobytu válcovat i nadále. Nejde jen o to, že horní komoře by prospěla společná přítomnost poražených osobností, jako je sociálními demokraty kandidovaný Jiří Witzany starší, zelenými navržená Helena Illnerová nebo lidovecký vyslanec Pavel Klener, a že souboje příbuzně smýšlejících kandidátů jsou kruté. Při promyšleném postupu sociálně citlivých stran a individualit by se mohlo podařit monolit ODS navrtat.

Sociální demokracie může výhledově zapustit kořeny i v dosud pravicové Praze. Musí ovšem zapomenout na dřívější magistrátní pakty s ODS, najít charismatické vůdce a oslovovat vytipované skupiny obyvatel sofistikovaně, s pečlivě zformulovaným programem v oblasti kultury, vzdělání, životního prostředí, dopravy a integrace menšin. Mnohem důležitější než jinde je v hlavním městě také obal, způsob komunikování záměrů. Praha je nadto „mekkou“ estétů, na něž intenzivně dopadají skandály, aféry či nedůvěryhodní přátelé, mezi nimiž se politické elity pohybují.

Ambicí ČSSD je stát se masivním politickým hnutím po vzoru německé SPD, rakouské SPO či britské Labour Party. Tento sen si může splnit, pakliže zavčasu pokročí v sázce na pestrost, kterou můžeme popsat na příkladu rekonstruovaného Senátu, kde oranžové barvy hájí i nezávislé osobnosti jako Jiří Dienstbier nebo Miroslav Antl.

Jenom široké levicové politické hnutí může v nastávajících těžkých časech obstát i v tradičně konzervativním hlavním městě. K němu má ale dnešní sociální demokracie daleko. V Praze se opírá o nezvykle radikální voliče a partnerů jak v politickém středu, tak v občanské společnosti má po málu. Mentalitě běžného Pražana, relativně vzdělaného a solidně vydělávajícího, má zatím stále blíže populární Pavel Bém s Václavem Klausem v zádech, než lídr městské opozice Petr Hulinský s Jiřím Paroubkem. Jelikož ale evropské metropole obvykle inklinují doleva, dá se předpokládat, že poučená sociální demokracie může časem dobýt i pražské kóty.

Vysíláno 4.11.2008 na ČRo6