Rozhořel se tady nový požár, a sice krize v ČSSD, povolební chaotické kroky Jana Hamáčka, který si to chlapsky vypořádal se stejně komickým a neperspektivním Tomášem Petříčkem tím, že jej bryskně zbavil funkce ministra zahraničního nevměš,ování. To je onen dějový rámec, moderně stupidně nazývaný narativem.
Je a byl to čas, kdy ČT pokryla svým vysíláním málem i návštěvy aktérů sjezdu a slalomu ČSSD na jejich soukromých toaletách, politologové se předhánějí ve vyhodnocování signálů, které znovuzvolení Hamáčka a porážka Petříčka vysílá a přitom jde, jak to jenom říci.... prostě nejde vůbec o nic. Přesněji o nic víc, než čemu by se v závodním časopise Kovák mělo věnovat odchodu mistra úseku K36 do důchodu.
ČSSD je na sešupu už od konce přechozího volebního období, kde dynamický Lubomír Zaorálek převzal vedení volební kampaně s preferencemi něco přes 12 %, aby skončila ČSSD po půlroční kampani na krásných necelých 8 %. Během koalování s ANO pod vedením Jana Hamáčka a jeho modernizaci témat, předhánění se s ANO v rozdávání bonbonů a zrcátek domorodému obyvatelstvu to dotáhli podle průzkumu Kantaru CZ na krásných necelých 4 %, tedy sportovně řečeno do autu. Kantar CZ se obvykle docela hodně mýlí u vítězů, ale u poražených jim to sedívá. Ale ať tak či onak, trend dlouhodobě je jasný: ČSSD jde ke dnu a když se nestane zázrak, tak už můžeme počítat s tím, že vyklidí šuplíky ve Sněmovně a můžou prodávat Lidový dům.
Takže když se podíváme na setrvalé skvělé výkony ČSSD, nechápu, proč byl a ještě i je kolem jejich sjezdu a posjezdových škatulatech takový rozruch. Daleko zajímavější je, jak razantně vyčudil Jan Hamáček Tomáše Petříčka, aniž měl plán B, totiž koho místo Luboše Zaorálka, kdyby ten nechtěl, a zarážející je jedině to, že to s ním předem zjevně vůbec neprojednal. To je to nejkrásnější na téhle operaci Bororo. Plán B neměl Jan Hamáček proto, že si nedovedl představit, že by Zaorálek odmítl. Jenže ten to udělal a konečně někdo ze socialistů ukázal, že je schopen se dopustit trestného činu vlastního názoru, což je jinak ve vládě ANO obecně a u ČSSD zvláště téměř hrdelní zločin. Také jeho šikovné ohodnocení kvalit Jana Birkeho coby nového možného ministra kultury tzv. oklikou, aniž by přímo urazil, by se měli učit personalisté všech firem, co jich je. Prostě takový záblesk nečekané částečné geniality.
Když neuspěl Hamáček a nastal průšvih jen potvrzující neuvěřitelnou bídu ČSSD, vyhlásil Jan Hamáček poté, co se na chvíli z toho všeho sesypal, výběrové řízení ve stylu „kdo chce být ministrem na zamini“ a nakonec tam navrhl Jakuba Kulhánka, svého náměstka na vnitru, který dosvačil a přihlásil se. Jde vlastně o takového věčného náměstka dokonale obeznámeného s chodbami a bufety vícero ministerstev, kde se umí kdekoli otočit se sedmimetrovým žebříkem. A tak média, která po třech létech, kdy označovala Tomáše Petříčka za pucfleka a loutku v rukách jiného socialisty a eurohujera Miroslava Pocheho, se teď mohou dostatečně vynaříkat nad tím, jaký že skvělý liberál byl vykopnut od Černínů, čímž prokazují svoji vysokou páteřnost čili flexibilitu v názorech podle toho, jak vítr vane; přitom si nemohu vzpomenout na okamžik, kdy by se ministr Petříček projevil jako ministr zahraničí suverénní České republiky. A pokud jde o nového ministra zahraničního nevměšování, budou mít dost času na ujímání se nad tím, že díky svému působení v jedné ne zcela voňavé čínské firmě tady máme dalšího čínského agenta ku radosti presidenta Zemana. Na to už se těšíme velmi.
Kdo bude hledat za tím vším dlouhou ruku presidenta Zemana, který drásá média svými vyjádřeními a tahy až k jejich uzoufání, protože mu na všechno skočí, je spíše příznivcem konspiračních teorií než rozvážně uvažujícím jedincem. Příčinou tohoto svrabu je především absolutní vyrabování personálních rezerv téhle štruksové politické strany, která si stále bůhví proč říká sociálně demokratická. Příčinou je také dlouhodobá neschopnost posledních dvou předsedů předvést nějaký sebevědomý politický výkon a hlavně slabost Jana Hamáčka jak vůči premiérovi, tak i vůči presidenovi. Oba pochopili, že to je měkkýš, kterého si ani nemusejí mazat na chleba. On se na něj totiž přičinlivě namaže sám ještě před tím, než k něčemu má dojít.
Nejlepší je přestat se zabývat ČSSD, uložit k ledu pozdní šprajc KSČM s odebráním podpory vládě, protože ta už tak jako tak komunisty k ničemu nepotřebuje. Je daleko zábavnější se dívat na tanečky demokratické opozice, která troubí na poplach a ruší poplach, vyslovuje nedůvěru anebo nebude nedůvěru vyslovovat. Dynamický brepta prof. Fiala nyní dokazuje, že nikdy nemůže být premiérem, protože je politickým autistou par excellence. Momentálně je pro hlasování o důvěře, ale až po přijetí změny volebního zákona. Toho zákona, který jedna ODS ve Sněmovně schválila a druhá ODS v Senátu torpéduje. To by nevymyslela ani Zuzana Bubílková v nejlepších svých letech. Pohled na demokratickou opozici, sledování jejích hrdinských činů dneška nám ukáže, na co se máme těšit zítra, až tahle armáda nenávistí vůči ANO a Babišovi myšlenkově vyčerpaných kluků a jedné zpovykané holky bude případně sestavovat vládu. Koukám při tom na Slovensko a už dnes vím, že bude z čeho si dělat šprťouchlata.
A tak jen závěrem: stačí se podívat na systém, jakým dnes Piráti vedou výběrové řízení na možné ministry, abyste viděli, že stav personální vyprázdněnosti, se kterou ČSSD neslavně končí své třicetileté parlamentní angažmá, je stavem totožným s vyprázdněností Pirátů už v době, kdy se chystají na to vlítnout ve Strakovce. Jestli něco cloumá Bukanýrstvem, tak je to špatně skrývané zděšení z toho, že by případně dostali do rukou vládu v téhle republice. To teprve bude cirkus. Vlastně ne, nebudu urážet cirkus, protože cirkus je vysoce organizovaná a profesionální jednotka v každém okamžiku své existence.
Přežili jsme ANO, přežijeme koronáč a přežijeme i případnou vládu v čele s Piráty a hroudou údajně demokratických partají. Ale bolet to bude zrovna jako tahle zatracená pandemie.