Až se za měsíc v Ostravě sejdou sociální demokraté na svém sjezdu, určitě budou mít co probírat. Především ve vztahu k blížícím se volbám do Poslanecké sněmovny. Připravit program nejen kompetentní, ale i atraktivní, a najít ty, co jej dokáží nejlépe reprezentovat, je těžké vždy. Dvojnásob pak v případě strany, jež je už teď považována za favorita voleb.

Jak už ale u nás bývá zvykem, více než programovým záměrům věnuje okolí ČSSD pozornost magickým detailům. Donedávna k takovým patřilo letité tzv. bohumínské usnesení, jež sociálním demokratům zakazuje politickou spolupráci mimo jiné s komunisty. Debata o něm a o vyhlídkách silného levicového tandemu, pravděpodobně na menšinovém vládním půdorysu, je však nyní zastíněna diskusemi o vztahu ČSSD se Stranou práv občanů – zemanovci a se samotným Milošem Zemanem. Zájem o to, kdo kandiduje do nejužšího partajního vedení je obvyklý a pochopitelný, leč tentokrát jej zvolený prezident ještě posílil – například pořadím, v jakém nedávno uděloval audience oranžovým špičkám.

Sdělovací prostředky se toho ochotně chytly. Přednost v Zemanově kanceláři dostala Marie Benešová se Zdeňkem Škromachem, hned dvakrát se s nastupující hlavou státu potkal Michal Hašek. A vzduchem látají otázky, zda delegáti sjezdu akceptují Zemanovy preference a nakolik je třeba prezident, který vrcholnou stranickou akci ČSSD poctí svou přítomností týden po inauguraci, zopakuje. Miloš Zeman slíbil přednést projev, jen ještě neznáme jeho časové zařazení, aranžmá a obsah. Spolu s médii nervózněli i mnozí sociální demokraté, kterým patrně nedochází, že na rozdíl od sjezdu v roce 2005 přijede tentokrát Zeman ve vrcholné ústavní funkci a tomu bude – nejspíš – odpovídat i choreografie celé návštěvy.

Kromě toho se také může stát, že hrdá většina sociálních demokratů odmítne brát v potaz personální rady čestného předsedy konkurenční strany a bude volit naprosto opačně.

Kdybychom přesto připustili úvahy o Zemanově táboře v ČSSD, zjistili bychom, že se v něm za poslední léta žádná nová hvězda neurodila. Michal Hašek je brán jako konstanta s taktickým, organizačním a vcelku i rétorickým nadáním. Zdeněk Škromach má ve straně tradičně silnou pozici, ovšem sám se stáhl z rušné Sněmovny do klidnějšího Senátu a opustil i křeslo stínového ministra. Marie Benešová ve funkci místopředsedkyně ČSSD nepředvedla skoro nic, s novináři dokonce leckdy mluvila jako člověk, který není v nejvyšších politických patrech a nemá potřebné informace. Do vedení by se rád propracoval i poslanec Jaroslav Foldyna s pověstí zemanovského "srdcaře", jenž však nijak zásadně svými názory stranu neštěpí.

Z této skupiny má Michal Hašek zvolení jisté a Zdeněk Škromach pravděpodobné. Svoji funkci určitě obhájí Bohuslav Sobotka, jemuž se podařilo ČSSD v uplynulém období stmelit a který na sjezdu tentokrát nebude mít vyzyvatele. Neochvějně působí i pozice Lubomíra Zaorálka, který odvádí největší kus práce za řečnickými pulty a při přípravě programu. Stálicí je též Martin Starec coby místopředseda věnující se hospodaření strany. Do hry může vstoupit i konsensuální předseda Senátu Milan Štěch. Pomyslné akcie stoupají, mimo jiné i proto, že stanovy ČSSD trvají na tom, aby ve vedení byla minimálně jedna žena, místopředsedkyni Senátu Aleně Gajdůškové. Přitom o ní, o Sobotkovi a Zaorálkovi je známo, že k oblíbencům Miloše Zemana nepatří.

Největší zápas se nejspíš svede o Jiřího Dienstbiera. Za jeho minus není vnímán výsledek v prezidentské volbě – tam svými šestnácti procenty hlasů v těžké konkurenci méně stranicky svázaných uchazečů příjemně překvapil – ale jasně vyjádřený postoj k Zemanovi. Výhrady, které měl před volbami, zásadový Dienstbier opakuje i po volbách, což je někdy interpretováno jako postoj nedospělý, nepragmatický a netýmový. Na druhou stranu Dienstbierovu individualitu oceňují občané v sociologických průzkumech. Žebříček obliby politiků suverénně vede u Centra pro výzkum veřejného mínění i u agentury STEM. Na půdě ČSSD může mít Dienstbier, svými odpůrci posílaný tu do KSČM, tu do TOP 09, pověst jakoukoli, ale jeho přidanou hodnotu směrem k potenciálním voličům nemohou sociální demokraté nevnímat.

Dá se předpokládat, že přes určitý neklid proběhne sjezd ČSSD poklidně a nepřekvapivě. To ale samo o sobě nebude žádným vybočením ze zaběhaných zvyklostí. Není to však důvod k letargii. Sjezd v roce 2003 zvolil předsedou Vladimíra Špidlu a ten po několika měsících na bouřlivém jednání ústředního výkonného výboru rezignoval. V roce 2005 byl za předsedu vybrán Stanislav Gross a i on funkci krátce poté složil. V sociální demokracii zkrátka často bývá rušněji po sjezdech než před nimi a na nich.

Protože je ale před volbami a ČSSD je teď nejsilnější tuzemskou stranou, můžeme očekávat, že tomu bude odpovídat i chování jejích členů. A to včetně sebevědomého přístupu k prezidentovi a politickým konkurentům. S tím souvisí i úvahy o spolupráci s mimoparlamentní Stranou práv občanů – zemanovci. Před volbami ji sociální demokracie nepotřebuje a na úvahy o povolebních koalicích je ještě brzy. V Lidovém domě by byli hloupí, kdyby jakýmkoli náznakem slabosti či vystrašenosti předem oslabovali svoje vlastní vyhlídky. To bezesporu chápe i Miloš Zeman, který asertivní politikou a odmítáním předvolebních koalic s malými stranami v dobách svého řízení ČSSD proslul.