Vrátil jsem se od svého odborného lékaře z plánované kontroly, cestou nakoupil vitamín D (zadaný úkol od ženy – prý to pomáhá proti covidu), doma otevřel PC a čtu: ministr Vojtěch rezignoval.

Nejsem ve fanklubu ANO a jeho šéfa, nejsem ale ani militantní antibabišovec. Tak jsem seděl u monitoru a přemýšlel, jaký Adam Vojtěch jako člen kabinetu vlastně byl.

Jak na mě vlastně Adam Vojtěch působil? Jako slušný ministr, který se poctivě snažil ochránit občany této země, jak sám říká? Nemohu říci, že bych mu tato slova nevěřil. Jaká byla realita, to je jiná věc. Politika rovná se umění možného.

A pak tu je ještě jeden aspekt: jeho nevyzpytatelný šéf. Když ho premiér před časem veřejně ztrapnil v oné scénce „Nebuďte slušnej a práskněte toho, kdo vám dal špatnou informaci“, řekl jsem si, co se asi děje za zavřenými dveřmi Strakovy akademie. Sloužit pod Babišem nejspíš nebude žádný med. Jenomže – nikdo k tomu nikoho nenutí.

Otázka je, jestli Vojtěch neměl odstoupit už dříve. Ne proto, že po tom volala opozice, ale v okamžiku, kdy mu premiér „hodil vidle“ (19. srpna) do jeho (původního) „rouškového plánu“, který měl platit od začátku září. Jak to dopadlo, víme a jak se věci mají dnes (21. září), také víme.

Obecně platí, že i bez covidu není role ministra zdravotnictví v postkomunistické České republice (předtím ČSFR) nikterak záviděníhodná. Přijde-li pandemie, s níž nikdo nemá praktickou zkušenost, je to funkce lidově řečeno za trest. Obří „záporný bonus“.

Ačkoli mé politické sympatie patří pravicové opozici, nevěřím, že kdyby byla u moci, počínala by si v boji s touto hrozbou lépe. Jistě – opozice nechť kritizuje, je to její právo i povinnost, ale s pokorou. S vědomím, že nepřítel je tak obludný, že i ona by v zápase s ním měla netušené problémy, neboť jde o tanec mezi vejci – mezi zdravím na jedné a fungováním společnosti na druhé straně. Vybalancovat toto dilema v demokratické společnosti je na úrovni úkolu „ani nahá, ani oblečená“.

Nedokážu posoudit, jestli byl Adam Vojtěch nejlepším polistopadovým ministrem zdravotnictví(jak tvrdí premiér), ale rozhodně patřil do horní poloviny tabulky (sportovně řečeno). Současně nám připomněl, že slušnost není hodnota, která by byla mezi politickými predátory ceněna.

A kdo po Vojtěchovi? Prý snad Babišův pes. To není z mé hlavy, takovýto názor jsem si přečetl 21. září v komentáři zpravodajského serveru Forum24:

Uvidíme, jaký veleduch ze stáje oligarchy Andreje Babiše nyní rezort převezme. Císař Caligula jmenoval kdysi senátorem Říma svého koně. Kdyby Babiš určil tentokrát za nového ministra svého psa, bylo by to pro Česko nejlepší. Ten by aspoň už nic nezkazil a nedělal by v televizi takovou ostudu.

Naštěstí to nebude čokl, ale profesor Prymula. Je to špatně?