Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996POLITIKA: Co se zelenými?
Nuže, kalkulujme. Zkusil jsem si hodit na papír odhadované počty mandátů budoucích sněmovních stran a došel jsem k nemilému závěru - pětiprocentní zelení s naší povolební aritmetikou příliš nepohnou. Jejich koalice s ODS a lidovci, jakási obdoba uvažované německé Jamajky, se bude pohybovat kolem stovky poslanců - zhruba mezi 98 a 102. Když uvážíme různorodost této koalice, není to nic silného. Názorově homogennější koalice ČSSD, KDU a SZ by se s největší pravděpodobností většině ani nepřiblížila, nehledě k tomu, že jejímu fungování dost zásadně brání osobní animozity mezi Jiřím Paroubkem a Miroslavem Kalouskem. Takže nám kromě velké koalice zbývá Paroubkova alternativa „napříč spektrem“ s účastí zelených. Jenže předseda zelených Martin Bursík vyloučil jakoukoliv spolupráci s komunisty a Jiří Paroubek také nejspíš nebude mít chuť sestavovat vládu, která nebude mít většinu a ještě se v ní bude muset handrkovat s koaličním partnerem. Navíc když nové, energií nabyté zelené koště určitě nebude tak pasivní jako Paroubkovi současní koaliční partneři. Zároveň by tím padl původní Paroubkův plán - menšinová vláda ČSSD s podporou „napříč spektrem“, tedy KSČM, neboť ODS, lidovci a v případě úspěchu nejspíš ani zelení nebudou ochotni s ním hrát tuto tolerantněopoziční komedii. Lidová fronta ČSSD a KSČM by totiž možná vůbec neměla většinu a pokud ano, tak velmi slabou.
Ani pro ODS není situace růžová. Ve Sněmovně se sice s největší pravděpodobností neobjeví nejradikálnější melouny (lidé se zelenou slupkou a rudým jádrem) typu Jakuba Patočky nebo Petra Uhla, ale na čelních místech kandidátek SZ je několik dalších značně nekonformních solitérů (zpěvák Jiří Dědeček, jihočeská matka Dana Kuchtová, legendární jindřichovický starosta Petr Pávek), kteří jsou schopni občanským demokratům opepřit společné vládnutí tak, že ti budou nostalgicky vzpomínat na Josefa Luxe. Vzpomeňme si, co při těsném poměru mezi koalicí a opozicí dokázal jeden Josef Wagner či jedna Hana Marvanová.
Zdá se, že přítomnost zelených ve Sněmovně bude mít jediný přínos - za určitých okolností může umožnit sestavení nekomunistické vlády bez sociálních demokratů, čímž vyrazí Jiřímu Paroubkovi z rukou jeho velký triumf nepostradatelnosti ČSSD. Jenže tato alternativa není vůbec jistá a navíc nikde není psáno, že by byla dobrá. Jednalo by se totiž o značně nesourodou koalici, jejíž práci by ještě znesnadňovala jen velmi těsná většina, a tedy nutnost podpory od všech koaličních poslanců, která rozhodně nemusí být samozřejmostí. Jejímu předsedovi by určitě nebylo co závidět. Ani tento černo- modro- zelený slepenec by ovšem nedokázal zajistit to, co bychom měli požadovat od každých voleb - silnou vládu, která nebude muset řešit vlastní problémy a bude se moct plně věnovat správě této země. A jsme zase tam, kde jsme byli. Přítomnost zelených ve Sněmovně nám náš hlavní problém - slabou vládu - nedokázala vyřešit.
Těžko, říct, kam se naše politika bude během příštího volebního období ubírat. Ale už teď se zdá jasné, že bez ohledu na přítomnost nebo nepřítomnost zelených ve Sněmovně bude pokračovat doba velmi slabých vlád, které nebudou mít sílu (a vzhledem ke svému různorodému složení možná ani chuť) k zásadním reformám. Takže to vypadá na další čtyři roky mírného pokroku v mezích celoparlamentního konsensu.