POLITIKA: Co se vaří v Kalouskově kotli
Zákon o rozpočtovém určení daní by prostě a jednoduše určil, že v tomto roce se z celkových daňových příjmů pošle důchodcům tolik a tolik procent a hotovo. Když bude moc důchodců a málo dětí, tak se prostě a jednoduše přesunou peníze ze školství do penzí a hotovo. Podobně přestanou tahanice se zdravotním pojištěním a tím, kolik platí stát za své pojištěnce, tedy za děti a důchodce. Zda je to málo, či moc. Prostě na příděl do zdravotních pojišťoven se vydělí konkrétní částka a ta bude muset stačit. A když bude peněz na provoz nezbytných veřejných služeb více, tak se daň jednoduše sníží a nebude třeba diskutovat, zda hýbat se sazbami daně či sociálního pojištění, jak jsme třeba svědky nyní v debatě o daních na příští rok.
Proti tomuto systému by pak měli protestovat pravicoví liberálové, kteří z logiky svého postoje mají vyžadovat, aby se pojištění stalo skutečným pojištěním, a ne již definitivně daní, kterou nyní je jen de facto, ale de iure máme stále každý penzijní i zdravotní pojistku.
Ta pojistkou nepochybně není.
Pojištění je totiž finanční produkt, kterým se pojištěnec brání následkům nepředvídaných událostí, a výše plnění odpovídá výši zaplacené pojistky. Přitom nelze tvrdit, že stáří je neočekávaná událost. Tedy alespoň ve střední Evropě. Ve střední Africe s šedesátiprocentním promořením AIDS to je asi trochu jinak. O souvislosti množství peněz zaplacených během produktivního života s výší penze pak v českých podmínkách fakticky vůbec nelze mluvit. Naprostá většina důchodů se od průměru odchyluje nahoru či dolů tak o tisícovku, tedy o nějakých osm deset procent, zatímco odvedené platby z vysokých příjmů představují mnohonásobky plateb z příjmů nižších.
U zdravotnictví je dokonce dáno zákonem, že každý má nárok na stejnou zdravotní péči bez ohledu na to, jak vysokou pojistku platí.
To nepochybně s pojištěním nemá společného vůbec nic. A tak nutno přiznat, že pravdu má David Rath, když říká, že nemáme pojištění, ale daň, pročež je pak poněkud nelogické, že se tentýž pán u Ústavního soudu domáhá zrušení poplatků u lékaře, protože podle jeho názoru Listina práv a svobod garantuje „bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění“. Když není pojištění, ale daň, tak nemůže být ani bezplatná péče, to dá rozum, nebo ne? Pokud nějaký čtenář zaregistroval, že by David Rath projevil kdykoli v minulosti nějakou iniciativu ve směru přeměny zdravotní daně na pojištění, autor tohoto textu se rád přiučí.
Ale zpět od Ústavního soudu ke Kalouskovu plánu. Ten ve své podstatě odráží evropské pojetí silného sociálního státu a ne, že ne. Systém jednotné příjmové daně velmi dobře garantuje financování všech veřejných služeb. Právě krok od individualizace zdravotního a důchodového pojištění na něm bude asi nejvíce vadit ODS a bude o tom nejostřejší vnitrokoaliční debata.
Levici bude na Kalouskově konceptu vadit jen to, že mimořádně transparentně sděluje, kolik ten sociální stát ve skutečnosti každého z nás stojí. Pokud nyní oddělený důchodový účet hájí Bohuslav Sobotka tím, že jde o to, aby peníze vybrané na penze nemizely na jiné účely, měl by nejdříve odpovědět na otázku, kam se podělo několik desítek miliard korun přebytku důchodového účtu z let 2002 až 2006, kdy právě on vládl ministerstvu financí. I z těchto peněz se totiž zvedaly mzdy úředníkům či navyšovaly sociální dávky a stavěly silnice, na čemž samozřejmě není nic nemravného.
Nic než to jeho dnešní pokrytectví.
MfD, 7.4.2008
