Údajně dobrovolné rezignace a odchody generálů Halašky, Sedláka a Prokše vyvolávají dosti vážné otázky, protože jde o vysoké velitele, které spojuje jejich zásadní význam pro spolupráci naší armády a obrany v atlantickém prostředí a ve společných operací v NATO. Současný odchod nejvyššího českého důstojníka ve velitelství NATO, dále velitele našich vojsk v mezinárodních operacích, a v neposlední řadě zástupce náčelníka generálního štábu, by v normálních poměrech vyvolal parlamentní i vládní zemětřesení, protože jde nepochybně o nejschopnější muže, které naše armáda v současnosti má a kteří si své generálské hvězdy nevyseděli ani v kancelářích ani leštěním klik politiků, ale vesměs vybudovali skrze velení jednotkám v obtížných misích.
Měl jsem možnost některé z nich vidět při práci v mezinárodních vojenských operacích a dovolím si tvrdit, že jde o vojáky, kteří si dokázali zjednat respekt u našich západních spojenců a uvnitř jejich operačních velitelství.
Naše nedávno profesionalizovaná armáda ovšem dnes je uzavřená, neprůhledná a do sebe zahleděná instituce, připomínající spíše sektu, z které jen občas pronikají napovrch trapné aférky a malicherné spory. Abychom se však na podkladě takové stupidnosti jako byly hloupé nacistické symboly na helmách několika vojáků zbavovali nejlepších velitelů, považuji z hlediska zájmů země i daňových poplatníků za nepřijatelné. Jednak proto, že symbolickou praxi „svalů místo mozku“ pod helmami mělo vojenské zpravodajství identifikovat a řešit ihned a na místě, za druhé proto, že bychom se spíše měli bavit o tom, jak se nám stalo, že naši bojovníci ve skutečně těžkých podmínkách Afghánistánu trpí takovým hodnotovým vakuem, že je vyplňují symboly divizí SS. Ale odvolávat za to nejvyššího velícího generála a vztahovat tuto hloupost ještě na další mi připadá hodné předlistopadových zelených mozků a politruků.
Znalci vnitřních poměrů ve velícím sboru naší armády ovšem mluví o odvolání tří předních generálů jako o výsledku nevybíravého a zuřivého boje o post náčelníka generálního štábu, který se uvolní v příštím roce. Nemohu než konstatovat: odborník žasne, laik se diví. Musí výběr příštího kandidáta na nejvyšší vojenskou židli znamenat vybití půlky velícího sboru, a to té lepší půlky? To jsme snad někde v Cařihradě, kde si vyvolený paša musí své konkurenty narazit na kůl, aby zbyl jediný? To si ti pánové neuvědomují, že jsou placeni z našich daní a mají se chovat šetrně jak k penězům, tak zejména k lidskému potenciálu, protože ho máme, po letech sovětské nadvlády, velice málo a už nás stál docela hodně peněz?
Je pravda, že patřit dnes v resortu obrany ke špičce se nevyplácí. Po zbytečném rozehnání jedné z nejlepších speciálních jednotek, jejíž výcvik, výzbroj i činnost nás stála stovky milionů korun, jsou dnes na řadě generálové, kteří mají srovnatelné a mezinárodní kvality a nejspíše také proto někomu překážejí. Je ovšem na čase pánům z ministerstva i ze štábu důrazně připomenout, že nežijeme ani v osmanské říši, ani v kremelské gubernii, ale ve státě, který má demokratickou a civilní kontrolu armády i ministerstva obrany.
Proto se domnívám, že by si nejdříve měl s odstupujícími generály z očí do očí promluvit ministerský předseda a podle toho také do vývoje vstoupit. Bude to totiž právě on, kdo ponese odpovědnost za výběr a bude navrhovat prezidentovi nového nejvyššího vojáka a neměl by připustit, aby mu zbyl jen jediný bez možnosti výběru. Měl by se rovněž probudit parlament, a to spíše kompetentní výbor Senátu, a podívat se na poměry v nejvyšších vojenských kruzích například pomocí veřejného slyšení. V současnosti asi musíme rezignovat na činnost sněmovního výboru pro obranu, protože ten se bohužel stal součástí nedávné „medailovačky klotovaných rukávů“ z rukou ministra obrany, která se nyní začíná jevit v novém světle. Ano, žijeme v zemi, kde bojové medaile dáváme úředníkům a politikům a vyhazujeme generály s bojovou zkušeností a zásluhami a mezinárodním uznáním.
Co mne na celé věci zneklidňuje nejvíce, že všechny naše zpravodajské služby opakovaně upozorňují, jak se náš region a my v jeho rámci, opět dostává pod zájmový tlak z Východu, a to od hospodářských zájmů, přes zpravodajské a vojenské až po energetické tlaky. Ostatně v souvislosti s naší zvažovanou účastí v systému protiraketové obrany jsme zažili ingerence a zastrašování z úst ruských generálů zcela nepokrytě. Jak to, že právě v takové situaci odcházejí vysocí velitelé, kteří mají s vojenskou alianční spoluprací nejvíce zkušeností?
Je to ale možná jen shoda okolností, že …. ale co když ne? Kdepak jsou čeští novináři? Proč je okolo celé věci takové ticho?
Převzato z autorova blogu na www.aktualne.cz