Nejsme to my, kdo zrazuje odpovědnou levicovou politiku, hlásali v předešlém volebním období poslanci Miloš Melčák a Michal Pohanka, když se vzdálili domovské sociální demokracii a naopak se přiblížili Topolánkově pravicové vládě. Nyní stejný pokřik zvolil Jiří Paroubek, který se stejně jako jeho předchůdci mandát složit nechystá, zato ale přiznal, že pracuje na vzniku nové strany levého středu. Jejím úkolem prý bude hlídat, aby sociální demokracie příliš „nezpravicověla“ a neopustila instituce sociálního státu či proevropskou zahraniční politiku.

Podobné obavy zaznívají na levici pravidelně, teď je však trousí muž, od kterého bychom to nečekali. Připomeňme, že právě Jiří Paroubek byl v minulosti symbolem velké koalice ČSSD a ODS na pražském magistrátu. Tentýž Jiří Paroubek na sklonku roku 2006 na pozadí politické krize předkládal občanským demokratům programový průnik honosně nazvaný Agenda 2010. V době, kdy veřejnost zneklidňovaly Julínkovy poplatky ve zdravotnictví a zákonodárci vedli spor o českou armádní misi v Afghánistánu, neváhal Paroubek navrhnout vyobchodování jedné položky za druhou. A byl to také Jiří Paroubek, který ještě letos na jaře doporučoval, aby Věci veřejné skončily ve vládě a sociální demokracie tolerovala menšinový kabinet ODS a TOP 09.

Žádný z těchto Paroubkových nápadů si nezaslouží bezmyšlenkovité odmítnutí. Politika není černobílá, jednat se musí a chytří stratégové občas přijdou s neotřelými vizemi. Jenže když dnes Paroubek straší, že se Lidový dům může vydat v tragických šlépějích Občanského hnutí, mluví z něj pouze zoufalá potřeba obhájit svoji neochotu a neschopnost být toliko řadovým sociálním demokratem, byť s poslaneckým průkazem a vlivným místem ve vedení sněmovního rozpočtového výboru.

Současná sociální demokracie zdaleka není bez chyb. A už vůbec není jisté, nakolik by byla úspěšnější v potírání ekonomických problémů země, kdyby se brzy konaly volby a ona napochodovala do Strakovy akademie. Jedno jí však upřít nelze. S občany a partnery komunikuje bez paroubkovské povýšenosti a zcela jasně deklaruje programovou alternativu neslučitelnou s kroky, které podniká vláda občanského demokrata Petra Nečase. Kdo ví, možná nakonec tím, co Jiřímu Paroubkovi schází ve vrcholné politice nejvíc, je střídání okázalých mobilizací, zákulisních šachů a překvapivých zvratů. O to spokojenější ale s přehledností stávajícího politického terénu mohou být jinak oprávněně nedůvěřiví voliči.

Psáno pro ČRo1