aneb Bude premiérem Harry Potter nebo David Copperfield?

Stejně jako před pěti lety, i leden 2018 se ponese ve znamení přímé prezidentské volby hlavy státu.

Na rozdíl od roku 2013, kdy došlo k dramatickému pádu Nečasova kabinetu, jsou letošní prezidentské volby přímo spojeny se vznikem nové vlády, či nejspíše asi přesněji řečeno vlád premiéra Andreje Babiše.

Z tohoto důvodu jsou kandidáti na post prezidenta tázáni, jak by se zachovali, kdyby uspěli v prezidentské volbě. Nejčastěji pokládané dotazy se týkají případného jmenování trestně stíhané osoby premiérem, následované otázkami na jmenování vlády za podpory extrémistických stran, v tomto případě SPD či KSČM.

Přestože se v prvním případě jedná o vcelku zbytečný dotaz, neboť je zřejmé, že první dva pokusy jsou v rukách Miloše Zemana, jehož preference jsou vcelku jasné, stojí za to se odpověďmi zabývat. Už proto, že média kupodivu (nebo jsem to alespoň nezaregistrovala) nepostavila otázku tak, zdali by prezidentský kandidát neměl jmenovat premiéra až poté, co Poslanecká sněmovna opětovně rozhodne o vydání, případně nevydání Andreje Babiše k trestnímu stíhání. Až do té doby mohla zemi spravovat vláda premiéra Sobotky. S tímto řešením, které by prezidenta Zemana vystavilo přece jen jistému tlaku, navíc nepřišla ani žádná z opozičních stran. A tak prezident republiky poskytl první volbu v té chvíli vzhledem k poslanecké imunitě trestně nestíhanému Andreji Babišovi.

Přejděme k vyjádřením tří největších potenciálních soupeřů hlavy státu, tedy pánů Jiřího Drahoše, Michala Horáčka a Mirka Topolánka. První z nich, profesor Drahoš, se nechal v polovině srpna slyšet, že i když si nedovede představit, že by se trestně stíhaný politik ucházel o post premiéra, Andreje Babiše by premiérem jmenoval. Již v polovině září ovšem sdělil serveru Novinky.cz, že by trestně stíhaného premiéra ani vládu opřenou o extremisty nejmenoval, přičemž by využil ústavy k tomu, aby byl sestavováním vlády pověřený jiný kandidát. Prakticky totéž zopakoval profesor Drahoš začátkem prosince. Za pouhých osm dnů ovšem tento podle všeho nejvážnější sok Miloše Zemana v rozhovoru pro Echo 24.cz prohlásil, že vládu s účastí komunistů a SPD by sice nejmenoval, ale zároveň by jmenoval vládu s menšinovou podporou obou stran, pokud by tato měla předem domluvenou důvěru v PS ...

Textař, podnikatel, publicista a novinář Michal Horáček by v srpnu 2017 trestně stíhaného politika premiérem jmenoval, neboť ctí presumpci neviny. O měsíc později by ovšem Andreje Babiše premiérem nejmenoval. Komunistům a SPD by měl být podle Michala Horáčka upřen legitimní podíl na moci. Poslanci KSČM jsou navíc nekompetentní, úspěšný podnikatel by jim nesvěřil ani bistro s hot dogy...

Nejvíce mě však zaujaly vize bohužel jediného muže z řad kandidátů, který má zkušenosti s velkou politikou. Mirek Topolánek, bývalý úspěšný předseda ODS, by premiérem jmenoval někoho, kdo má možnost sestavit většinovou vládu. Na politika, jehož první vláda nedostala po volbách 2006 jako doposud jediná v historii České republiky důvěru, přičemž nepodporu jeho stranickému kabinetu doplněného několika osobnostmi deklaroval předem zbytek poslanecké sněmovny, vcelku odvážné prohlášení. Zvláště pak, když „většinovost“ druhému, jinak po celou dobu vládnutí menšinovému kabinetu, zajistili Mirku Topolánkovi poslanci Melčák s Pohankou. Oba přeběhlíky z řad ČSSD zajistil toho času ve vězení pobývající Marek Dalík, odsouzený za podvod. Za velmi originální pak považuji názor Mirka Topolánka na druhé jmenování. Jako prezident by pověřil někoho, kdo má zajištěnou rozumnou většinu bez nesystémových stran. Škoda, že pan Topolánek neupřesnil, které strany považuje za nesystémové. Například jeho věrný souputník Miroslav Kalousek, kterého expremiér volil, řadí do nesystémové kategorie uskupení ANO, SPD a KSČM. Ačkoli mám proti dvěma z nich vážné výhrady, jedná se o strany, které v demokratických volbách získaly 115 poslaneckých mandátů. O to více mě mrzí, že bývalý premiér neoznačil jméno konkrétního politika, který by s 85 hlasy získal onu rozumnou většinu. Nejsem si jista, že se mezi našimi politiky pohybuje nějaký Harry Potter nebo snad David Copperfield, kteří by to jistě zvládli ...

Sečteno, podtrženo, dění posledních měsíců a dnů lze označit jako „kam vítr, tam plášť“. Nepochybně by se nám všem ulevilo, kdyby kandidáti na post prezidenta neměnili názory stejně rychle, jako se nám venku střídá počasí. Nebo se snad i trio nejvážnějších „hradních dobyvatelů“ řídí heslem Miloše Zemana, že názory nemění pouze idiot?