POLITIKA: Co prozradí kladenské volby?
Doplňovací volby na Kladensku budou dalším z testů důvěry ve vládní koalici, zároveň však mnohé vypoví o optice a prioritách voličů. Půjde jim spíš o hájení specifických zájmů svého teritoria, nebo se budou rozhodovat na základě celostátních témat? Budou naslouchat více konkrétním slibům, nebo upřednostní obecnější hodnoty? Podlehnou populistické rétorice, nebo si budou počínat rozvážně? A přijdou vůbec k volebním urnám v počtu větším než malém?
Mírným favoritem klání je Jiří Dienstbier mladší, kterého by na místě uprázdněném jeho otcem rádi viděli sociální demokraté. S regionem jej spojují toliko rodinné vazby a kampaň staví především na své osobnosti a nezpochybnitelné – patrně rodové – morální integritě. V loňských komunálních volbách v Praze předvedl zásadovost oceňovanou sympatizanty různých stran. To mu předpovídá širší a průřezovou podporu i letos na jaře. Veřejně se za něj už postavila Strana zelených. Zdaleka to však nemusí stačit.
Hlavním Dienstbierovým sokem bude kladenský primátor za ODS Dan Jiránek, který se pokusí napravit svoji porážku z roku 2008. V obvodu je známý a poměrně populární. Přesto je kuriozitou, že před třemi lety přímo ve městě Kladně získal víc hlasů jeho sociálnědemokratický rival. Tím lze také dokladovat komplikovanost kladenského obvodu. V největším městě sílí podpora levice, ovšem rozrůstající se satelitní sídla, jejichž četní obyvatelé dojíždějí za prací do Prahy, volí převážně pravicově.
Do hry by mohli zasáhnout ještě tři další uchazeči. TOP 09 reprezentuje starosta Kmetiněvsi Luděk Kvapil. Loni inicioval takzvanou Kmetiněveskou výzvu za přijetí zákona, podle kterého by dětští pachatelé brutálních vražd byli doživotně pod dohledem úřadů. Petici, jež vznikla poté, co nezletilý vrah třináctileté dívky z Kmetiněvsi byl bez následného dohledu propuštěn z výchovného ústavu, podepsalo na půl milionu lidí. Letos starosta Kvapil vytáhl do boje za snížení trestní odpovědnosti mladistvých. Podporu v zápase o senátní mandát mu již vyjádřily Věci veřejné.
Senátorkou by se ráda stala též Jana Bobošíková. Její Suverenita je nejsilnějším mimoparlamentním subjektem a nepřetržitě vystrkuje růžky. Jana Bobošíková již za sebou stačila shromáždit natolik rozdílné osobnosti, jakými jsou Vlastimil Tlustý, Václav Musílek či Jana Volfová. Kromě toho, že je zdatná řečnice a umí pracovat s emocemi davu, má také talent na proplouvání pravolevým spektrem. Střídavě akcentuje liberální a národovecké postoje, legendární je rovněž její někdejší prezidentská kandidatura za komunistickou stranu.
Komunisté staví do senátních voleb vlastního adepta, starostu obce Drnek Zdeňka Levého. Posledně obsadil bronzovou pozici. Komunistická podpora tak může být důležitá pro dvojici kandidátů, která postoupí do pravděpodobného druhého kola voleb. Pomoci by obzvlášť mohla Bobošíkové a Dienstbierovi. Kdybychom ale měli odhadovat podle dosavadních sympatií voličů na Kladensku, šlo by předvídat rozhodující duel mezi ČSSD a ODS, přičemž nikoli nepodstatné je, že od vzniku Senátu obvod vždy zastupoval sociální demokrat.
Ať již netrpělivě očekávaný souboj dopadne jakkoli, rozbity by měly být dva mýty. První bývá zhusta skloňován v kampani. Řada uchazečů o senátní sesli mívá ve zvyku slibovat hory doly pro svůj kraj a jeho obyvatele. Penězi počínaje a řešením lokálních kauz konče. Pravomoci senátorů přitom nesvědčí ani jednomu. Nejsou ani soudci či ombudsmany a do schvalování státního rozpočtu nezasahují už vůbec. Poctivý kandidát by se měl především zavazovat k odpovědné přípravě a kontrole zákonů a k nastolování otázek celospolečenského významu. To ovšem nemusí znít místní populaci tak libě jako medové řeči o strategických investicích.
Druhý mýtus se týká oné sociálnědemokratické většiny v horní parlamentní komoře. Jejím prostřednictvím může Lidový dům brzdit, nikoli však zastavovat případnou reformní legislativní smršť Nečasovy vlády. Smysl ale má už pro samotné vedení diskuse, na niž občas v Poslanecké sněmovně bůhvíproč nezbývá prostor. Kromě toho se sociální demokracie může v Senátu ucházet o podporu a spolupráci komunistů, lidovců a nezávislých. Tyto značky sice reprezentuje jen pár osob, při hlasování však mohou být velmi cenné. Navíc každou z těchto ideově rozptýlených skupin spojenců by ČSSD mohla používat pro prosazení různých záměrů.
Kladenské doplňovací volby do Senátu proto nakonec budou mít význam hlavně symbolický. Jednak pro aférami sužovanou vládní koalici, jednak pro sociální demokracii, která nasadila muže přečuhujícího tradiční personální stáj a která nadto bude v termínu prvního kola voleb absolvovat svůj vlastní, ve spoustě ohledů přelomový sjezd.
