Před každým sjezdem českých komunistů si uvědomím, jak je dobře, že se doba před 26 lety hnula. Jinak by bylo setkání soudruhů všude plno už měsíce před zahájením. Zato dnes může naší pozornosti celé uniknout.

Byla by to ale škoda. KSČM je dlouhodobě třetí nejsilnější strana v zemi. Má sice jediného senátora a jediného hejtmana, zato však 33 poslanců a poslankyň a k tomu široké šiky starostů, krajských a komunálních zastupitelů.

Je to k nevíře, ale za jedno můžeme být komunistům vděčni: také jejich zásluhou u nás neprosperují pravicoví či levicoví extremisté, od nichž je od násilí verbálního ke skutečnému jen malý kousek. KSČM kanalizuje protestní voliče, aniž by s nimi spřádala nějakou další revoluci. Nemá na ni sílu a nemá na ní zájem. Vezměme si jen, kolik komunistických špiček čile podniká.

Preference komunistů se pohybují kolem 15 procent, aniž by na tom měli nějakou větší zásluhu. Prostě jen jsou a nesou si s sebou svůj příběh, atraktivní především - ale nejenom! - pro nejstarší generaci. Odtud ale též pramení volání části KSČM po personálních změnách. „Když za nic a z ničeho máme 15 procent, kolik by jich bylo, kdyby o nás bylo víc vědět a kdybychom byli razantnější?“ táží se mnozí komunisté.

Skála nebo Filip?

Stávající předseda Vojtěch Filip se musí umět pohybovat sněmovními chodbami i poslepu. To samé šéf rudých poslanců Pavel Kováčik. Jsou už parlamentním inventářem, znají procedury, umí vyjednávat. Strhávat davy plamennými projevy a vést je k lepším zítřkům však nedokáží.

Nemalý díl soudruhů proto pošilhává po Josefu Skálovi, který se v zápase o předsednické křeslo Filipovi postaví. Skála je zajímavý muž. Na první pohled dělá čest svému jménu. Má ostruhy z předlistopadového Mezinárodního svazu studenstva. Filip je na něj tuze měkký. Při hodnocení mezinárodní i domácí situace si nebere servítky. Tvrdí, že by KSČM měla být radikálnější.

Pak je tu ale pohled druhý. O Skálovi se traduje, že je sečtělý, přemýšlivý a patřil k přátelům nedávno zesnulého komunistického modernisty Miloslava Ransdorfa.

Převládnou-li mezi delegáty sjezdu opět leniví kapříci, nemusí se Vojtěch Filip bát. Podporu mu ostatně vyjádřila i většina kolegů ze stávajícího vedení. Kdyby ale sjezdem hýbaly ambice, může být ještě veselo. Kromě toho jsou členové KSČM pravděpodobně mladší než jejich voliči. Především v lokální politice je cítit generační obměna, díky které komunisté i po podzimních volbách budou pokukovat po významných postech v regionální samosprávě.

Neztráceli by ale se sílící bojovností koaliční potenciál? Dnes s nimi spolupracuje především sociální demokracie. Dá se však předpokládat, že stále víc tolerantní k nim mohou být babišovci nebo různá hnutí nezávislých. To vše za předpokladu, že nebudou dělat příliš velké vlny.

Leč poměry k velkým slovům a gestům svádějí. KSČM se podobně jako většina partají nezříká surfování na protimigrační vlně a stále hlasitěji dává najevo svůj euroskepticismus. Už i Jiří Dolejš, nejliberálnější a nejmírněnější z českých komunistů, tepe Brusel, co to dá, a vyzývá, aby například v otázce uprchlických kvót bouchla česká vláda do stolu.

Proto se vyplatí sledovat, jestli komunistům na sjezdu nenarostou křídla, anebo rovnou rohy. Přímým nebezpečím pro demokracii nejsou. Ale přinejmenším její přítěží být mohou.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus