Podle nedělního průzkumu agentury Kantar se preference ANO stále pohybují kolem 30 procent, ale při bližším pohledu je tam zřejmý přeliv jejich voličů mezi nevoliče.

Jedním z hlubších důvodů může být i intuitivní pocit, že toto hnutí nerespektuje staré pravidlo, které platí v přírodě od pradávna. V boji dvou predátorů či alfasamců platí: ten kdo je slabší, je buď zabit, nebo musí opustit území silnějšího a celé stádo. Totéž platí i v lidské společnosti.

Stejný souboj zažíváme u nás mezi prezidentem, který je jako hráč silnější, a premiérem. Jenže premiér o zmíněném pravidlu nechce nic vědět a snaží se naopak všemožně ustupovat prezidentovi, což je přesně to, co si silnější hráč vždycky přeje, protože se mu zvětšuje prostor k manipulaci.

Tato situace ale trvá vždy ve zvířecí i lidské smečce jen do té doby, dokud se silnějšímu hráči slabší pozice soupeře vyplácí, dokud ho může oslabovat, a proto se ho zastává. Jiný slabší premiér není na obzoru, proto silnější predátor bude ještě nějaký čas premiéra využívat, bude říkat, že mu je sympatický a bude se bavit tím, jak ho poslouchá.

A i kdyby využil prezident abolici, na postavení premiéra díky dalším kauzám, které se zdají být závažnější, by se toho moc nezměnilo, šlo by jen o dočasnou účelovou vstřícnost, tedy o hru. Zájmy silnějšího jsou zásadně odlišné od zájmů protivníka.

Premiér chtěl původně vybudovat prosperující stát navázaný na EU jako svou firmu a na tom zbohatnout, zatímco prezident by rád více napojil náš stát na Rusko a Čínu, protože asi věří, že jim bude patřit budoucnost.

Taky jejich autoritářské systémy jsou jeho mentalitě bližší, než komplikovaná demokracie, kde všechno trvá dlouho. Jakmile by prezident získal jasnou převahu, premiéra by se s největší pravděpodobností hned zbavil a bylo by mu jedno, jestli skončí ve vězení či v emigraci.

Udělal by totéž, co dělá premiér s lidmi, když je přestane ve své hře potřebovat, nebo když ho neposlouchají, jako to udělal se Zlatuškou, Stropnickým, Komárkem či Steinerem, když mu nedal ze Státního fondu pro životní prostředí ČR dotaci.

Na co slabší v této hře spoléhá či proč si nepřipouští, že staré pravidlo platí i pro něj, je zatím nejasné. Spoléhat jen na marketing již premiér nemůže, protože od roku 2013, kdy současný premiér vstoupil do politiky, už jsme v dostatečném odstupu. Dnes je možné jeho činy reálně posuzovat a srovnávat s jeho sliby.

Zvlášť když si je premiér ani nepamatuje a zlobí se, když mu je někdo připomíná. Viz spor o zveřejnění Národního investičního plánu. Kdyby měl splnit, co nasliboval, potřeboval by 3,5 bilionu korun. K tomuto číslu dospěli analytici, když jeho sliby sečetli, což je evidentně neuskutečnitelný plán.

Další možný premiérův kalkul může počítat se zhoršením zdravotního stavu prezidenta, ale i kdyby k němu došlo, abdikovat by mu jeho okolí asi nedovolilo. Proto šance na další vítězství ve volbách premiérova hnutí se v této jeho stále slabší pozici budou zřejmě jen zhoršovat.

A představa, o které se někdy taky hovoří, že by premiér mohl kandidovat na prezidenta a vyhrát, a tím se všem potížím vyhnout, už je doopravdy zcela z říše snů.