19.4.2024 | Svátek má Rostislav


POLITIKA: Co nám to vykládáte, pane Švejnare?

15.1.2008

Kandidát na prezidenta Jan Švejnar si ve svých prohlášeních, jemně řečeno, neustále protiřečí.

Tvrdí o sobě kupříkladu, že byl architektem naší kuponové privatizace, a totéž o sobě říká i na zahraničních stránkách (kupříkladu zde) – přitom ale kuponovou privatizaci u nás kritizuje. Samozřejmě, že žádným „architektem“ privatizace nebyl, jak naposledy upozornil Pavel Páral v sobotní MF Dnes - pan Švejnar napsal o kuponové privatizaci „jeden nepříliš citovaný článek“.

Rovněž o další své publikační činnosti nám pan Švejnar sděluje poněkud nepřesné informace. Na svém webu ohromuje výčtem svých knížek a článků, které mají dosvědčit jeho ohromnou ekonomickou erudici. Jenže tento člověk v Americe zveřejňoval hlavně proto, že pro severoamerické univerzitní učitele platí povinnost zveřejňovat (říká se tomu publish or perish, tedy publikuj nebo zhyň), bez určitého počtu článků v příslušných učených publikacích by se prostě setkal s řadou nepříjemností. Když si navíc člověk jeho práce přečte, zjistí, že o původní myšlenku v nich nezavadí, jde vždy o kompiláty věcí, které už někdo sepsal, a navíc jde o shrnutí velmi nekritická.

O nepravdivém prohlášení, napsaném pouze v české verzi jeho životopisu, že byl jedním z členů komise pro udělení Nobelovy ceny, už na Neviditelném psu psal pan Haas. Když tuto informaci ověřila MF Dnes, pan Švejnar své tvrzení opravil, a to tak, že „patří k ekonomům, kteří mají slovo při nominaci kandidátů na Nobelovu cenu“ (viz zde). I v tomto případě je ale velmi vzdálen pravdě – pokud byl vůbec osloven, stal se jedním z tisíců, kteří kandidáty na Nobelovu cenu navrhují, navíc – opět, pokud byl osloven – musel podepsat prohlášení, že o této skutečnosti padesát let pomlčí. Vzhledem k tomu, že se nemůžeme domnívat, že pan profesor neumí číst, musíme si vybrat, co je horší: lhář, nebo nenapravitelný mluvka, který nedokáže udržet jazyk za zuby?

Jeho klličkování před dotazy týkajícími se vzdání se amerického občanství, je sice u kandidáta na prezidenta republiky zarážející, ale pochopitelné. Pan Švejnar si ponechává otevřená zadní vrátka, protože dobře ví, že ztráta občanství by byla definitivní a on by už nadále nemohl využívat výhod, které příslušnost ke Spojeným státům přináší, a to nejen na území USA, ale po celém světě. Proto tedy tento problém neustále „zjišťuje a konzultuje“.

Dlužno dodat, že tak jistě bude činit až do chvíle, kdy parlamentní komise oznámí, že zvolen nebyl. Pak si oddychne a v klidu se vrátí do Michiganu. Pokud by ale zvolen byl, postaví jej tím naši zákonodárci před nesmírně obtížné dilema – vzdát se kvůli nějakým pěti, možná deseti rokům v prezidentském křesle občanství ve své druhé domovině? Věru, nelehké rozhodování...

U Jana Švejnara je udivující i další nesrovnalost - svou manželku tady neustále představuje jako paní Kathy Terrell-Švejnarovou, jenže ona se jmenuje jednoduše Kathy Terrell. Že by byl páně Paroubkův kandidát, profesor na univerzitě, tak roztržitý?

Rozpaky také vzbuzuje jeho nynější „spanilá jízda“ po českých vysokých školách. Pomiňme nyní, že jeho přednášek se zúčastňují kvůli zaplnění sálu středoškoláci, a to povinně, pod hrozbou neomluvených hodin, soustřeďme se na pravděpodobný střet se zákonem o vysokých školách, který zakazuje na akademické půdě politickou agitaci. Pan Švejnar se tedy pohybuje na hraně zákona. Jeho přednášky jsou prezentovány jako ekonomické, ale vzhledem k tomu, že během nich hovoří takřka výlučně o sobě, měli by toto „přednáškové turné“ nejspíš zhodnotit právníci.

Zatím poslední nesrovnalost, eufemisticky řečeno, se objevila už několikrát, naposledy v rozhovoru pro sobotní Lidové noviny. Pan Švejnar totiž v rozhovorech několikrát opakoval, že jeho odjezd do emigrace v květnu 1970 byl vynucen obavou, že vláda chystá zrušení (konfiskaci) výjezdních doložek vydaných před sovětskou okupací. Toto tvrzení ale nedává smysl. Ta obava přišla "post factum", žádné takové výjezdní doložky již dávno neplatily. Mezi okupací a Švejnarovým odjezdem byly výjezdní doložky zrušeny, a to ne jednou, ale dvakrát.

Tvrzení pana Švejnara, že odjížděl se svou sestrou, protože "jsme dostali avízo, že lidem, kteří měli výjezdní doložku ještě z Dubčekovy doby, to znamená před invazí, tak jim je možná zkonfiskují", je nesmyslné.

V době Švejnarova odjezdu byly všechny tyto výjezdní doložky již dávno zrušeny novelou vyhlášky Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničních věcí 64/1965 Sb., která vstoupila v platnost v listopadu 1968.

Výjezdní turistické a soukromé doložky, vydané mezi listopadem 1968 a listopadem 1969, pak byly znovu všechny jednorázově s okamžitou platností zrušeny 9. října 1969 vyhláškou 115/1969 Sb. a cestující byli tehdy vysazováni z vlaků na hranicích.

Výjezdní doložka, na kterou odcestoval pan Švejnar, tedy musela být nová, vydaná po listopadu 1969, pokud to ovšem nebyla jedna z diplomatických výjezdních doložek (jeho otec pracoval pro MZV) vydaných po listopadu 1968 nebo "zvláštních" doložek vydávaných pro prominenty a pracovníky ministerstva vnitra.

Pan Švejnar se buď obával o platnost staré, dvakrát zrušené výjezdní doložky z "Dubčekových dob", nebo měl doložku čerstvou, kterou dostal krátce před odjezdem.

Nebo odjel na speciální výjezdní doložku, kterou v té době mohl dostat jen diplomat, pracovník ministerstva vnitra nebo nějaký komunistický prominent, a nemluví pravdu, protože nechce být za takového prominenta označován. Navíc jeho příběh o útěku v předvečer uzavření hranic vypadá tak romanticky a "odbojově", že v něm prostě musí naše veřejnost najít zalíbení...

Dne 13. dubna 1970 vyšla nová vyhláška 44/1970 Sb., o cestovních dokladech, která rušila vyhlášku 115/1969 Sb., a přebírala její ustanovení o cestovních doložkách. Vyhláška nerušila platnost vydaných výjezdních doložek. Výjezdní doložky z "Dubčekovy éry", jak bylo uvedeno výše, byly zrušeny vyhláškou z října 1968, a znovu byly všechny dříve vydané výjezdní doložky zrušeny vyhláškou z listopadu 1969. V době odjezdu pana Švejnara do Švýcarska (před Velikonocemi 1970 - to znamená nejpozději v březnu 1970) tedy

a) nemohlo v žádném případě jít o výjezdní doložku vydanou před invazí

b) jeho obava z okamžitého plošného zrušení všech čerstvě vydaných výjezdních doložek byla opožděná - výjezdní doložky byly plošně zrušeny pouhé tři nebo čtyři měsíce před jeho odjezdem a pan Švejnar to jistě věděl - jeho výjezdní doložka, pokud nešlo o tu prominentní, nebyla více než tytéž tři až čtyři měsíce stará.

Pan Švejnar prostě opět spoléhá na to, že jeho fantastická tvrzení, kterými si vylepšuje svůj životopis, si nikdo neověří.