Socialisté získali ve volbách do krajských zastupitelstev 2008 přesvědčivé vítězství slibem, že budou za pacienty hradit poplatky ve zdravotnických zařízeních zřizovaných kraji. Byla kolem toho velká vřava, nicméně kromě této politické diskuse existuje i několik soudních výroků, které hrazení poplatků kraji označily jako nezákonné. Po porážce ve sněmovních volbách (kdy ČSSD získala nejvyšší počet hlasů, ale neměla koaličního partnera) pak postupně kraje od úhrady poplatků za pacienty opouštěly. V současnosti existuje pouze jeden kraj, kde se poplatky hradí, a to Rathův.

Kraje za roky 2009/2010 utratily tímto způsobem stovky miliónů korun. Některé odhady, které počítají i administraci poplatků, došly k číslu přesahujícímu miliardu. Tyto podle několika soudů nezákonně utracené prostředky krajům chyběly jinde. Promítlo se to logicky zejména do položek údržby silnic ve správě krajů a v omezení investic. Počínání krajů lze navíc hodnotit jako svévolný krok krajské samosprávy. Mimochodem, ty prostředky mohly být využity i na mzdy a platy v krajských nemocnicích, a nejenom lékařů.

Dnešní organizovaný odchod lékařů z nemocnic dopadá nejvíce na krajská zařízení. V některých krajích údajně dosáhl počet výpovědí podle LOK až 80 %. V takovém případě by byla zdravotnická zařízení doslova a do písmene na odpis. V médiích jsem už zaznamenal nářky radních z různých krajů, kteří mají na starosti zdravotnictví. "Hroutí se nám zdravotní péče," vykřikují a ani trochu se nestydí. Vždyť to byli právě oni, kdo se rozhodl dramatickým způsobem porušovat zákony. Byli to právě oni, kdo nejhlasitěji podporoval nesmyslné a vyděračské plány LOK. Nyní žádají ministra zdravotnictví a vládu, aby „ihned zasáhla“. Jak si, páni hejtmani a paní hejtmanky ten „zásah“ představujete?

Stačí jen připomenout výsledek akce „milión pro každou ZŠ“. Tento plán, který byl připraven ještě za bývalé ministryně školství Kopicové, umožnil všem základním školám pomocí zjednodušené žádosti požádat o prostředky z evropských fondů a nakoupit si za ně výpočetní techniku či dokonce přidat na mzdy a platy učitelům. Na podzim se v médiích rozhořela kampaň obviňující MŠMT z nečinnosti či snad dokonce z podrazu, protože peníze netekly do škol dostatečně rychle. Podrobnější analýza pak ukázala, že žábou na prameni jsou kraje, přes jejichž účty peníze šly. Kraje se vymlouvaly na „nedostatečnou specifikaci“ částek, a celý proces tak získal mediální příchuť „nesplněného slibu vlády“.

V případě, že by ministerstvo zdravotnictví obdrželo od vlády dodatečné finanční prostředky na mzdy a platy v krajských zdravotnických zařízeních, kde je záruka, že to s těmito penězi nedopadne stejně jako s penězi pro základní školy? A proč by měly být z případného zvýšení platů vyjmuty sestry a bratři a další personál nemocnic? Vůbec se nedivím ani hlasům, které současnou situaci chápou i jako příležitost snížit nadbytečné kapacity akutních lůžek a převést je na nedostatková lůžka pro doléčování a rekonvalescenci.

Takže, páni hejtmani a paní hejtmanky, místo výzev zpytujte svědomí a začněte konat v zájmu nás, pacientů. Přestaňte si nás kupovat hrazením poplatků a začněte i na krajských úrovních situaci ve zdravotnictví řešit.