Reakce čelných politiků na rozhodnutí Ústavního soudu (ÚS), který jim foukl do kaše předčasných voleb, nápadně připomínají povyk na pískovišti, když se sejde více dětí než kyblíčků na bábovičky. Ztřeštěnými nápady a zbrklým postupem se snaží zachránit, co se dá, a koledují si o další blamáž. Ačkoliv měli dlouhá léta na to, aby změnili, či alespoň upřesnili Ústavu, která je jako každé lidské dílo nedokonalá, nedělali nic. Evidentně s vědomím, že jsou to oni, kdo jsou pány světa, na které nikdo nemá.

Jaký tedy div, že jim zatím v klidu za jejich arogantními a ne příliš inteligentními zády vyrostla tvrdá opozice. ÚS je má v hrsti – a to právě díky vágním a různé výklady umožňujícím pasážím Ústavy. Stačí mít k dispozici ochotné stěžovatele a ÚS v klidu může zbourat jakoukoliv cestu k předčasným volbám kromě té, která je v Ústavě explicitně popsána a je tak dlouhá, že by pak už předčasné volby ztrácely smysl. V takové vřavě prostý fakt, že Ústavní soud zřetelně přesáhl prostor, který mu vymezuje Ústava ČR, zcela zanikne. A alarmující fakt, že tak na úkor občana začali rozhodovat soudci a z parlamentní demokracie se stává soudcokracie, je zcela mimo chápání vrcholných politiků.

Mocenské centrum v podobě ÚS začal vytvářet exprezident Havel. V době nástupu Václava Klause do prezidentské funkce už bylo natolik silné, že s ním i s pravomocemi, které mu náleží, Klaus nehnul. Řešení je přitom tak jednoduché a pro současné politické špičky přímo ideální. Jen to asi nechce „sexy mozky“ a „chlapy s gulama“, ale skutečné státníky. Máme sice ekonomickou recesi, ale také máme úřednickou vládu, odborníka bez politických ambicí ve funkci ministra financí a nutnost učinit řadu nepopulárních opatření, které si žádná politická strana před volbami nemůže dovolit. Přitom všichni vědí, že bez razantních úspor a tvrdé rozpočtové kázně se nejen z krize nevyhrabeme, ale můžeme dospět až ke státnímu bankrotu. Proč tedy nedat úřednické vládě zelenou a nenechat ji ve funkci až do řádných voleb, aby zvládla co nejvíce? Schválit jí navržený rozpočet by nebylo fatální pro žádnou z politických stran – do června času dost – předvolební hitparádu neuskutečnitelných slibů by ještě v klidu stihly.

A zatímco by úřednický kabinet vymetal pavučiny a vytahoval kostlivce, mohli by se zákonodárci v klidu věnovat Ústavě a volebnímu zákonu. Ústavě proto, aby odstranili pasáže umožňující různý výklad. A aby zakotvili takové postavení ÚS, které mu napříště skutečně umožní hlídat ústavnost, ale rozhodně mu znemožní zasahovat do politiky a stavět se na piedestal čnící vysoko nad mocí zákonodárnou a jasně projevenou vůlí volených zástupců lidu. A volebnímu zákonu zase z toho důvodu, aby už se v této zemi konečně dalo vládnout a ne stavět upachtěné koalice naprosto odlišných politických subjektů, kde jeden tahá hot a druhý čehý a kompromisy stvořené v takové mezalianci se téměř jistě rovnají katastrofě.

Autorka je předsedkyně strany Suverenita