Absence plnohodnotného ministra vyhovuje nejvíc Babišovi

Sociální demokraté si myslí, že není dobré debatovat v čase předvolební senátní a komunální kampaně o tak citlivém tématu, jako je obsazení postu ministra zahraničí.

Šéf ČSSD Jan Hamáček sobotnímu vydání deníku Právo řekl, že „prvořadým úkolem je obhájit a vrátit důvěryhodnost sociální demokracii, a ne plnit přední strany novin sporem o ministra zahraničí“. Pak ještě dodal: „Eskalace tohoto sporu během nadcházející kampaně nikomu nepomůže, maximálně jen politickým konkurentům ČSSD.“

Předseda Hamáček se ale mýlí. Kdyby střídání v Černínském paláci proběhlo rychle, problém by zmizel úplně. Takto se bude omílat, kdykoli se na něj novináři zeptají premiéra Babiše, prezidenta Zemana, europoslance Pocheho i samotného Hamáčka. Nemluvě o tom, že plnohodnotný ministr je předmětem sporu uvnitř oranžového týmu.

Původní adept Miroslav Poche v resortu úřaduje v roli politického tajemníka. Sebevědomě tvrdí, že má podporu Hamáčka i celé ČSSD. První místopředseda strany Jiří Zimola a jeho spojenci hovoří odlišně a zmiňují jiná, z jejich pohledu méně konfliktní jména, z nichž by šlo vybírat.

Další sociálně demokratický místopředseda Martin Netolický zase odmítá ustoupit Miloši Zemanovi, když v souladu s ústavou říká, že hlava státu nemá co kádrovat ministry a že „žijeme v parlamentní demokracii a změnou volby se rozhodně nezměnila v prezidentský systém.“ Jan Hamáček nic z toho nechce komentovat a opakuje, že „úkolem politiků je dohodnout se“ a „nezatěžovat veřejnost“.

Existuje ale ochota dohodnout se zrovna na Pochem? Pro prezidenta Zemana to prý není téma, protože řádného ministra zahraničí má Česká republika v Hamáčkovi. Názor na Pocheho, zakládající se na adeptově vztahu k migraci a šuškandě ze zákulisí pražské politiky, zjevně nezměnil.

Andrej Babiš je zase přesvědčen, že se Poche ministrem nestane. Jeho působení v resortu pokládá za „negativní“ a nemá pocit, že by se Poche ztotožňoval se zahraniční politikou premiéra. Navrch přidal zmínku o složité situaci v ČSSD, což vysvětlil vlivem stoupenců expředsedy Bohuslava Sobotky v partajním předsednictvu. Asi není náhoda, že na totéž si nedávno v rozhovoru pro časopis Týden postěžoval Jiří Zimola.

Zdá se, že Hamáček s Pochem jsou obklíčeni. Kromě toho už nejde jenom o personální spor. Babiš se skutečně pasoval na stěžejního reprezentanta Česka v Evropě. Hodně cestuje a hodně mluví, především o migraci. Nepřišel sice se žádným konkrétním nápadem, co s ní, ale vyzývá evropské lídry k aktivitě a jednání. Zjevně soudí, že to na domácí publikum zabírá.

Zatímco Babiš vyhlásil migraci nulovou toleranci, Poche několikrát naznačil, že bychom neměli nechávat spojence ve štychu. Má také mnohem přesnější představy o pomoci africkým zemím, z nichž se uprchlická vlna line. Ty vyžadují jak peníze, tak jemnou práci diplomatickými pinzetami. Babiš by sice za naše bezpečí také zaplatil, ale jeho pracovními nástroji jsou spíš kladivo a megafon.

Za ministra by si premiér nejspíš přál nenápadného úředníka realizujícího jeho pokyny. Potíž je ale v tom, že resort při skládání vládl připadl sociálním demokratům. Je na nich, po jakém člověku nakonec sáhnou. Snad si uvědomí, že je v jejich zájmu, aby to byla osoba erudovaná, s politickou váhou a vyřídilkou konkurující Babišovi. Protože na pozadí sporu o Pocheho se nám zde rýsuje také možný koaliční konflikt nad výkonem a obsahem české zahraniční politiky.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus