Dlouhá bitva koalice s opozicí je u konce. Ústavní soud ponechal v platnosti zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Nelíbila se mu jen relativizace náhrad, které církve za zestátněný majetek obdržely již dříve. (Zákon jako jednu z podmínek pro restituce uváděl znárodnění nebo vyvlastnění vykonané v rozporu s dobovými předpisy nebo bez vyplacení spravedlivé náhrady. Slovo "spravedlivé" z něj soud vyškrtl.)

Verdikt Ústavního soudu napovídá, že právní rozvaha ustoupila politice. Námitky, že církevní restituce znerovnoprávní dřívější restituenty z řad fyzických i právnických osob, nepadly na úrodnou půdu. Rozsah restitucí (církve získají nemovitý majetek v hodnotě zhruba 75 miliard korun; stát jim za dobu 30 let vyplatí také 59 miliard navýšených o inflaci) soudce rovněž neznepokojuje. Už vůbec se nezabývali původem církevního majetku a nepřesvědčilo je ani poukazování odpůrců zákona na veřejnoprávní charakter majetku užívaného církvemi za první československé republiky. K dalším námitkám opozice (Věcí veřejných, ČSSD a KSČM) patřila hrozba prolomení Benešových dekretů, skutečnost, že vláda sama nezná rozsah nemovitého majetku, jež by se měl vracet, nebo poněkud laciné podezření, že majetek přejde pod kuratelu Vatikánu. Do nebe volající pak od vlády bylo bleskurychlé podepsání smlouvy s církvemi - dříve, než Ústavní soud zařadil projednávání zákona na svůj program.

Strany, které zákon odmítají, semlely racionální argumenty s iracionálními a přenesly na soudní půdu klasický spor, který se měl odehrát především v Poslanecké sněmovně. Nestalo se. Při definitivním projednávání normy tam koaliční většina omezila opozici v možnosti vystupovat: každý poslanec mohl hovořit jen dvakrát deset minut. Zákon vrácený Senátem nebyl v rozporu s pravidly zařazen na nejbližší schůzi Poslanecké sněmovny. A když poslanec Michal Babák přednášel stanovisko klubu Věcí veřejných, bylo mu předsedkyní Sněmovny odňato slovo, protože prý nehovoří "k věci".

Ani tyto fauly proti jednacímu řádu Sněmovny soud neobměkčily. Odmítl vplout do politických vod. Patrně také zohlednil ústrky, které církve utrpěly od komunistického režimu a letitou neschopnost demokratické politické reprezentace křivdy odškodnit.

Sotva to ale co změní na tom, že vydávání jednotlivých kusů majetku ještě přinese hodně vzruchu. A také možná soudních pří tam, kde vlastnictví nebude jednoznačné. K zatím nejcennějším kouskům, o které se církve a církevní řády přihlásily, patří vedle různých zámečků a statků poutní kostel na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou, zapsaný na seznam památek UNESCO.

Má ale spor o církevní restituce vůbec nějaké vítěze? Církve samy tvrdí, že jim majetek přinese jen starosti. Kromě toho utrpí jejich pověst mezi občany přesvědčenými o tom, že byly zvýhodněny. Baptisté dokonce odmítli nabídku římských katolíků, že poskytnou menším církvím větší díl náhrad, než by jim normálně náležel, a dohodu se státem nepodepsali. Počet věřících v České republice klesá, což na sobě cítí zejména katolická církev. Z řad evangelíků restituce kritizovaly i významné osobnosti jako biskupka Jana Šilerová nebo farář a signatář Charty 77 Miloš Rejchrt. A až se církevních peněz či majetku začnou zmocňovat různí vypečení podvodníci a tuneláři, možná polije studená sprcha i katolické hodnostáře.

Vítězem není ani vláda Petra Nečase. ODS a TOP 09 sice naplnily svůj program, ovšem za cenu dalšího zářezu do setrvale klesající popularity obou stran. Většina zdejší společnosti je laická, pokřivená konstatování, že "všude jinde už restituovali a my jsme poslední" ji asi dvakrát nepřesvědčí. Vzdělaní voliči zase vědí, že k sekularizaci církevního majetku docházelo v předchozích dvou staletích i v Německu, Francii či Portugalsku. Mezi lidmi se ujímá interpretace: Zemi trápí ekonomická krize a sociální problémy – a pro Nečasovu vládu jsou prioritou církve!

Opozice odešla od Ústavního soudu s nepořízenou. Navíc náklady uzavřené smlouvy s církvemi ponesou příští vlády. No a nejlepší vyhlídky na vítězství ve volbách 2014 má stále sociální demokracie. Ta, až převezme veslo, prý bude chtít s církvemi ještě vyjednávat o nové podobě smlouvy. Špatnou zprávou tak je, že mohou vzplát další konflikty. Dobrá zpráva pak zní: Ať se bude dít cokoli, zákonný rámec zůstane dodržen. Prostě, bude se jednat. Kdyby ale byla politická reprezentace schopná jednat už dříve, nemuseli by dnes po restituční bitvě zůstat samí poražení.

NašiPolitici.cz