Lhůta pro posouzení žádostí o vydání majetku církvím se měnit nebude. Do doby, než vyprší, se totiž nestihne změnit příslušný zákon. Musel by se projednávat ve zrychleném legislativním procesu, což vzhledem k neutrálnímu postoji vlády není reálné.

Bude-li část poslanců za sociální demokracii trvat na svém, může ve sněmovně novelu zákona předložit. Jen těžko ji prosadí a nic zásadního na průběhu církevních restitucí nezmění. Zpětně upravovat pravidla pro navracení církevního majetku je v ústavně- právním kontextu prakticky neproveditelné.

Snahu části zákonodárců sociální demokracie o prodloužení lhůty lze považovat spíše za pokus, jak pomocí novely otevřít prostor pro další úpravy. Mohou se týkat například omezení možnosti církví nakládat s takto nabytým majetkem, případně snahy ho nějakým způsobem dodatečně zdanit.

Pokud by skutečně hrozilo, že v zákonem daných lhůtách nelze všechny žádosti dostatečně posoudit, vláda by sama iniciovala příslušnou novelu. V této souvislosti se totiž nezmiňuje jedna podstatná skutečnost.

Vedle expertního týmu, který žádnou změnu v církevních restitucích stejně nevyjednal, existuje tzv. monitorovací výbor k církevním restitucím. Tvoří ho premiér a několik ministrů. Jeho jednání se mají zúčastňovat zástupci státních institucí a firem, kterých se restituce týkají. Smyslem jeho fungování má být podávání informací o tom, jak celý proces probíhá a zda se neobjevují nějaké problémy.

Není nic známo o tom, že by inciativa poslanců vycházela z tvrdých dat tohoto výboru. Jedná se tudíž o jejich pocit, který nemusí mít s realitou příliš společného. Proto jde v jejich případě spíše o další pokus, jak dokázat veřejnosti, že se snaží plnit předvolební slib o zásadní revizi církevních restitucí.

Ani kdyby se jim teoreticky podařilo prodloužit lhůtu pro posouzení žádostí a nic jiného by neměnili, neznamenalo by to zásadní omezení případných sporů. Ty se vzhledem k rozsahu restitucí určitě objeví a budou je řešit nezávislé soudy. Pouze ony mohou rozhodnout o tom, zda je právo na straně státu či žadatelů o navrácení církevního majetku. Případným chybám proto nemohou zabránit poslanci tím, že prodlouží lhůtu pro vyřízení žádostí.

Minimalizovat je mohou kvalitně pracující státní úředníci, kteří je budou posuzovat, a také, jak už bylo řečeno, nezávislé soudy v případě, že by chyby skutečně vedly k soudním sporům.