Dočítám se dnes (1.6. 2026) na serveru novinky.cz, že „Odboráři z Agentury pro sociální začleňování stávkují, adiktologové se přidali“.

Titulek je na tři řádky a sotva bych ho přikryl dvěma palci. I prosťáček jako já, musí pochopit, že se děje něco velikého.

Je to tak veliké, že mi to nedalo a jal jsem se po rozsahu té katastrofy ve veřejné správě pátrat. Chodit moc daleko nebylo netřeba, stačilo si přečíst samotný článek a podívat se na tu samou zprávu vedle na idnes.cz.

Velká stávka v číslech vypadá asi takto:
Stávkuje 39 lidí.
Odborová organizace agentury má 60 členů.
Agentura má 119 systemizovaných míst.

Co se z těch čísel dá vyvodit?

Stávkuje cca 65% členů dané odborové organizace a je zasaženo cca 33% systemizovaných míst. Na moc velkou odborovou jednotu to nevypadá a na zhroucení agentury taky ne.

Jo, a ti adiktologové budou stávkovat dvě hodiny. Až se chce říci, že si prostě trochu prodlouží polední přestávku.

Ještě bude dobré si říci, že stát má touhle dobou cca 80 tisíc úředníků. Ta agentura se do nich formálně nepočítá, ale pokud by snad ano, pak by stávkující tvořili hezkou polovinu promile státního aparátu.

No, potěš koště, to se opravdu třese země - nebo spíš tu máme jedno hezké plácnutí do vody a jeden hodně velký titulek.

Zajímavé je, že se stávkuje za věci zcela neodborové - tedy za zachování stávající struktury různých zmocněnců, rad a výborů přidružených k úřadu vlády.

Jisté je, že existují prosťáčkové, kteří věří spiklenecké teorii, podle které existuje něco, jako hluboký stát. Že jsou lidé, kteří tomu věří, vím spolehlivě, patřím mezi ně.

Jak takový hluboký stát vypadá, víme poměrně přesně z britských seriálů „Jistě pane ministře“ a „Jistě pane premiére“. Neodvážil bych se to tvrdit tak sebejistě, ale když byl ještě premiérem Petr Nečas, dostal na jedné tiskovce dotaz (parafrázuji): „Pane premiére, nemáte pocit, že je to jako v tom komediálním seriálu Jistě pane ministře?“

Doktor Nečas se kraťounce zamyslel a pak se zcela koženým výrazem ve tváři řekl (cituji): „To není komediální seriál, to je hraný dokument.“

Pokud něco takového řekne úřadující premiér, asi bude dobré, dát tomu jistou nenulovou informační váhu.

Dovolím si tedy konspirovat dál. Andrej Babiš zjistil, že s tím, co se za dlouhá léta nabalilo na úřad vlády, se jiná politika dělat nedá a našel tu odvahu do těch struktur říznout.

Podle řevu, který se právě ozývá se strefil - pravděpodobně naboural penězovody těch, kteří si propachtovali označení občanská společnost. To ovšem nevím jistě, nikdy jsem do téhle party nepatřil a kupodivu se proto necítím být méně občanem

Andrej Babiš tedy čistí Strakovku od hlubokého státu. Možná při tom někdy vylévá s vaničkou i dítě. To se ale nepozná z dnešních titulků novin, to poznáme z fungování státu tak do půl roku.

Nepochybné je, že lidská práva kvůli Babišovu řezu v Čechách nezahynou - určitě ne ta, která v roce 1776 vtělil Thomas Jefferson do Deklarace nezávislosti.

Pro jistotu si dovolím citovat:

„Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým Stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí.“

Je pravda, že od poslední třetiny dvacátého století nám ta nezcizitelná práva bobtnají tak, že by je už Jefferson snad ani nepoznal a Stvořitel se možná diví.

Mezi práva, která by byla humorná, kdyby to nebylo vážným předmětem kulturní války, patří možnost identifikovat se jako téměř cokoli. Muži a ženy už jsou aut, máme pár desítek pohlaví a onehdy se nějaké školačky v Británii identifikovaly jako kočky - inu stane se.

Stalo se i to, že Dopravní podnik města Prahy rozjel propagační kampaň v jejímž rámci píše na tramvaje a autobusy „identifikuji se jako trolejbus“.

Kampaň je to nepochybně hloupá. Otázka je, co říci na adresu loby aktivistů, které to k smrti pobouřilo? Konec konců, já bych teď mohl být pobouřen tím, že aktivisté upírají tramvajím a autobusům právo identifikovat se jako něco jiného.

Jako boomer i jako heterosexuální bílý muž tomu určitě nerozumím, a tak klidně napíšu, že ti aktivisté jsou stejně hloupí jako ona kampaň dopravního podniku. A také klidně napíšu, že je mi hloupost těch i oněch vlastně lhostejná.

Inu vyčkám, co z toho všeho křiku bude. A zavěštím si. Nebude z toho nic. Přijdou jiné křiky, které přehluší ty stávající a zapomene se.