Poměry ve světě se tak nějak upravily, že obchodovat s lidmi už je zase jeden z nevýnosnějších kšeftů vůbec. Takže nic nového pod sluncem. Opět, jako v dobách, kdy Židé otročili Egyptě, kdy Řekové měli tolik otroků, že vlastně vůbec nemuseli pracovat, a kdy Římané vláčeli svoje otroky do Říma po statisících, kšeft s lidmi kvete. I za českými otrokáři v devátém a desátém století jezdili poslové až z muslimské Al-Andalus (dnes španělská Andalusie) „do bílého města zvaného Frága postaveného z vápna a kamene“ (tedy setsakra bohatého města). Ovšem v té době byli otrokáři dle dnešních měřítek jen hnusní násilničtí surovci. Nic pro nás, moderní světoobčany, že … S otrokářstvím jsme jednou provždy skoncovali.

No, jak kdy a jak kde. Hlavně jsme skoncovali, tedy aspoň většinou, s primitivním surovým otrokářstvím. S přepady vesnic a unášení lidí a podobným násilím. Tedy pokud pod slovem „my“ myslíme Evropu a vůbec „bílou civilizaci“. (Teď mne napadlo, není označení bílá civilizace už vlastně zakazaný?! Možný by to bylo!)

Dnes je doba moderní. Až na úplné magory se dnešní otrokáři a obchodníci s lidmi (s některými výjimkami) nedopouští surového násilí. Změnili se tak nějak na „managery“ nevolnictví. Oni totiž dneska často budoucí otroci, či možná lépe řečeno nevolníci, na možnost stát se nevolníkem často stojí frontu. A ještě si zaplatí. Jako u jisté nejmenované ambasády ve Vietnamu.

Evropská unie už si po padesáti letech všimla, že „pracující nevolníci„ jsou v Evropě hrubě vykořisťováni. A hodlá, pro jistotu aby si to všichni vlastníci pracujících nevolníků mohli nějak zařídit, pomalu, ale pomalu zavést nějaká regulační opatření. Asi tak něco podobného, jako byly za starého Říma zákony na ochranu otroků a – světe, div se - dokonce zavedli možnost vykoupit se z otroctví. I když tak odvážný Brusel ještě není. To ne! Opatření se však bude týkat tvrdě pracujících nevolníků – u nás ponejvíce Ukrajinců a Vietnamců, na jihu lidí z Afriky a hlavně z Maghrebu a Jižní Ameriky a také z východní Evropy. A jejich zdravotní péče, daní a tak. Ale pozor! Týká se to jen pracujících!!!!

Nepracující nevolníci do toho nejsou zahrnuti. Naopak! Oni vlastně tak nějak neexistují, že?! Až když už se to přizná, tak je obchod s těmito lidmi zahalen do hávu lidumilnosti, vznešených ideálů, ctnostných předsevzetí … A obdivovateli tohoto všeho „ušlechtilého“ z moci úřední štědře vládami placeno. Ale zpět k Cikánům.

Političtí korektníci již jistě několik minut při četbě mého článku řvou, jak jsem odporný a hnusný, když říkám Cikánům Cikáni a ne Romové. Ale to já jen proto, že označení „Rom“ je tak mladý pseudohumanitní pojmenování, že se v Evropě moc neujalo. Aby v tom nebyl nepořádek, používám staleté názvosloví. Protože myslím si vytrhávat jen české Cikány z osudů celé cikánské minority v Evropě je nejen povrchní, ale nakonec i hloupé. Pokud to neslouží k zakrývání skutečnosti. Což většinou slouží.

Situace Cikánů v Evropě je tristní. V Evropě západní se to přes veškeré úsilí a miliardy vložené do jejich zapojení do většinové společnosti nedaří. Francouzi nacpali do cikánských komunit neuvěřitelné peníze…. prakticky bez výsledku. A tak je prostě platí ze sociálních dávek a služeb, aby byl klid. Cikán není ve Francii žádný Rom, ale je nazýván “Tzigane, Gitans, Romanischel, Egyptien, Bohémien …“. Už víte, proč v oněch slavných TV klipech o Sarkozym a Klausovi říkal Sarkozy, že nenecha vládu nad EU nějakým „Cikánům“? Tedy Čechům?

Německo brázdí kolony starých mercedesů, které řídí vypasení die Zigeunnern se zlatými řetězy kolem krků s připojenými obrovskými karavany od jednoho Zigeunerlager k dalšímu … a když zastaví na dálničním odpočívadle, všichni ostatní, a to včetně německých Turků, urychleně raději zmizí.

V Anglii ponechali Cikánům tradiční tábořiště a pokud moc nevyvádějí, nechávají je být. Místo kolesek mají karavany. A Cikán, zvaný tam „gypsy, Romany, zingaro ale také Bohemian„, je nenápadně, ale trvale hlídán policií a žije ze sociálních dávek a tradičních řemesel. A drobné kriminality. Je trpěnou a podezíranou menšinou.

Irové na svém území Cikány prostě moc netrpí a nejdou daleci toho dát to důrazně najevo. Nedávný případ jakoby Rumunů, z kterých se pak vyklubali rumunští Cikáni, ukázal, že nápad jezdit se flákat a „žít po si svém“ do Irska nebyl zrovna ten nejšťastnější.

A tak bychom mohli pokračovat přes prolhané Španěly, kteří hubou hlásají, jak cikánskou otázku vyřešili, zatímco skutečnost je tristní. Jak ví každý, kdo Španělsko zná. Snahu Španělům je nutno přiznat. Ale výsledek? Až na pár „potěmkinovských“ domků a „ukazovacích“ Cikánů, kde nic, tu nic. Ostatně ve Španělsku je Cikán: gitano, cingaro ale také bohemiano. Nechtěl bych být Cikánem v Granadě a nebo Almería.

Říci v Itálii, že Cikán je Rom a nebo že oni jsou Romové, dostanete od prvního temperamentního Itala pár facek. Cože, Cikány vůbec nějak spojovat se slovem Rom a nebo Roma a vůbec? Cikán je „gitano“ a nebo „zigano“. Madona mia, kdo že je Rom?

No a Skandinávie. Porovnáme-li vynaložené prostředky Švédska a Norska s počtem místních Cikánů, kdyby jim ty peníze rovnou dali, byli by dotyční milionáři a nebylo by co řešit. Takhle jsou peníze fuč a s místními Cikány to moc nehnulo.

Řečičky, kterými nás krmí naši novináři a intoši, jak úžasně to na západě vyřešili – podle jejich keců ostatně jako „fšecko“- se ukáží při prověření jako jedna velká účelová lež. Západ není v cikánské otázce ani o krok dál než my. Jen je bohatší. A také umí lépe problémy tutlat. Jako třeba Německo svůj stále se zvyšující počet rasistických útoků.

Postkomunistická Evropa je na tom podobně jako Západ, a přitom hůř. Po roce 1989 byli Cikáni vystaveni obrovskému civilizačnímu šoku a rozpadu ekonomických vztahů, v kterých uměli jakž takž žít. A zároveň byli nejslabší obětí změn států. A místních válek.

Nejstrašněji dopadli Cikáni v Kosovu a v Bosně a Hercegovině, kde, pokud neutekli, byli prakticky vyvražděni. Pokud někdo vídával v dobách Jugoslávie Cikány z těchto oblastí a také z Černé hory, ví, že většina z nich žila skutečně ve středověku, v tlupách podobajících se spíše „nedotknutelným„ v Indii.

Civilizačně kousek nad nimi – tedy Cikány z Jugoslávie – byli Cikáni z Rumunska. Také tam ovšem nikdo nikdy nehlásal, že by byli Cikáni Romové, protože „Romania“ je hrdá na svůj románský původ. A žádný Rumun by nikdy nedovolil, aby se potulným, drobnou kriminalitou proslaveným rumunským Cikánům říkalo tak, aby to připomínalo samotné Rumuny. Ale ani tito Cikáni nebyli ušetřeni změn. Kočující rumunští Cikáni byli vždy neobyčejně obratní kapesní zloději. Toho využili jejich předáci - POZOR, to, že někdo žije v bídě a jiným způsobem života, vůbec neznamená, že je hloupý!!! – a rozeslali své lidi do všech evropských měst. V devadesátých letech byla i Praha zaplavena rumunskými žebráky a kapsáři. Často šlo o tytéž lidi. Rumunští Cikáni také vynalezli fintu zvanou „došel nám benzín“ a „máme zlato na prodej“. Strašlivě otřískaná auta s německými SPZ jezdila po Evropě – u nás hlavně v severních Čechách - a předstírala poruchu. Či že došel benzín. Kdo byl soucitný a zastavil, nestačil se divit. Jakoby „odnikud“ se vynořili hejno Cikánů a dotyčný byl rád, když byl jen „kulturně „ okraden. Tahle taktika dlouho nevydržela, včetně další finty - předstíraného „výhodného prodeje“ falešných fotoaparátů, zlata atd. Policie se na ně zaměřila.

Jenže ani chytré hlavy rumunských Cikánů nespaly. Využily ideologie hlasatelů „politické korektnosti“, multikulturalismu atd. a od vlád a EU doslova se sypajících peněz na „ utiskované“. Miliony a miliony eur byly na dosah. Jen se k nim museli dostat. A tak uspořádali exodus rumunských Cikánů do Itálie. A nechali si platit. Od Cikánů. Za cestu, za ubytování, za „ochranu“, za razítka, za tlumočení, za pitnou vodu, prostě za všechno. Nevzdělaní a často i negramotní rumunští Cikáni neměli jinou možnost. Doma vše prodali – vozíky, koně, domky, na cestu se často zadlužili - a najednou jsou v zemi, které nerozumí, kde je nikdo nechce. Ale kde je pro ně stejně ráj. I když většinu peněz odevzdají „bossům“, žijí si „královsky“. Stále jim zbývá víc, než si kdy doma vysnili. Takže vrátit se domů do Rumunska? Ani náhodou“. Ani násilím! Vždyť Itálie, to je země, kde peníze padají samy z nebe. O to se postarají jak „bossové-otrokáři“, tak italské a bruselské úřady.

A zkuste proti tomuto druhu nevolnictví placeného EU něco dělat. Z Brusele i od všech levicových novinářů - a těch je většina - a od intošů, co se spojili a mají se dobře, zazní strašlivý řev. Řev od těch, co si za peníze odporných kapitalistů a z daní těch blbečků, co chodí denně pracovat, žijí jako lordi. A kteří jim, podle jejich názoru morálním a duchovním gigantům, nesahají ani po kotníky.

Dnes je v Itálii situace taková, že mnohé bývalé autokempy, ale i chudší části městských čtvrtí jsou doslova zaplaveny desetitisíci rumunských Cikánů. Kterým se ovšem nesmí říkat Cikáni, ale Rumuni. Dnes jsou v Itálii oblasti, z kterých se stává něco podobného zanedbaným oblastem Indie. Špína, zápach, drogy, prostituce, kriminalita… Pravidelně dochází k útokům na Italy i zpětným útokům na Romy. Včetně vražd. Stát a policie jsou rádi, že dosud proběhlo jen několik pogromů. A zarputile mlčí, protože se bojí „spravedlivého hlasu“ nesmírně mocných levicových intelektuálů. Řešení nikde.

O něco lépe na tom byli a jsou bulharští Cikáni. Zvaní doma Cikáni, ale též „manganové“. Zaprvé proto, že bulharští komunisté zavedli prakticky stejně jako českoslovenští soudruzi pracovní povinnost. Kdo nepracoval, šup s ním do lapáku. Takže přeci jen si zvykli na pravidelnou práci. Navíc na bulharském venkově žije po staletí poměrně početná turecká menšina. Za bolševika silně utlačovaná. Což má svůj význam.

Po roce 1989 se dosti značná část bulharských Turků přesunula do Turecka. Aby se poměrně brzo zase vrátila. Zjistili, že v Turecku není obvyklé to, na co byli z Evropy, byť nedávno komunistické, zvyklí. Státní a sociální zdravotní péče. Naprostá většina obyvatel Turecka totiž nemá ani zdravotní, ani důchodové pojištění. To vedlo k zajímavé situaci, kterou si obchodníci s lehce manipulovatelnými Cikány nemohli nepovšimnout. .

Turci v Bulharsku založili politickou stranu „Hnutí za práva a svobody„, které stále roste. V posledních volbách získalo 14, 5 % hlasů. (Protiturecká a proti-cikánská strana ATAKA, Útok, pak získala 9, 3 % hlasů.) Proto je každý hlas dobrý. A tak se na těch vesnicích, kde žijí Bulhaři, Turci a Cikáni staletí vedle sebe, nejednou začali z Cikánů stávat zázrakem Turci. Tedy muslimové. Staré „džamíi“ (muslimské školy a modlitebny) dostávají dotace z neznámých zdrojů, fungují jako komunitní centra a venkovským Cikánům, kteří se změnili na Turky a muslimy, se mnohde žije evidentně lépe. Takže pokud odcházejí do zahraničí, například do Španělska, kde je nedostatek zemědělských dělníků, často odcházejí coby „Turci“.

Dochází tak k paradoxu, že v zemích ležících blízko sebe (Bulharsko, Srbsko, Kosovo atd.) jsou na jedné straně Cikáni muslimy (ale nejen jimi!) vyvražďováni za hlubokého nezájmu EU a všech těch multikulturalistů, jinde však vstoupili do neveřejné ale praktické aliance muslimů a Cikánů (v Bulharsku navíc ještě žijí slovanští muslimové, aby to nebylo tak jednoduché). Po hlubokém pádu Bulharska se opět začíná stát zvedat. I díky tomu nejsou bulharští Cikáni zvláštním problémem. Dneska.

Takže už vidíme dvě skupiny evropských Cikánů, (Rumunsko, Bulharsko) které jsou hromadně usměrňovány a manipulovány. Rumunští Cikáni v Itálii jsou vlastně obrovským penězovodem z italských a evropských daní. …. Od toho přeci otroci a nevolníci byli a jsou, ne?!? Pro všechny, kteří se kolem této otázky živí. A kteří tak mají vystaráno na celý život.

Příživnickým způsobem života na sociálních dávkách a podporách a z milodarů žijící rumunští Cikáni v Itálii nemají žádný zájem a ani možnost - vzhledem k nedostatečnému vzdělání a kulturním, či spíše podle evropských norem nekulturním návykům – dostat se z civilizační pasti. Dostávají peníze a jsou učeni k životu bez práce. Co na tom, že jim většinu z nich otrokáři seberou? Jako u nás pracujícím Vietnamcům a Ukrajincům. Stále se to oběma stranám vyplatí. Otrokům-nevolníkům i jejich bossům.

Úředníkům, kterým jdou peníze přes ruce, je také dobře a multikulti intoši jsou navýsost spokojeni. Na Cikánech…no, na těch jim přeci vůbec nezáleží. Ostatně jako na nikom. Kdyby jim na nich jen špetku záleželo, nelhali by a neřvali do světa nesmysly jako Uhl, Džamila, Kocáb a další a další.

Cikáni jsou dneska byznys. Miliardy, doslova a do písmene „prožrané“, někde musí chybět. Žádné společnost si nemůže dovolit donekonečna platit za „nepráci“. USA tvrdě dojely na představu, že lze utrácet a nevydělávat.

Obchod s Cikány je byznys, z kterého žije kdekdo. Včetně Cikánů. Jenže někdo to celé musí zaplatit. Peníze, ač si to levicoví intoši a politici myslí - včetně Obamy -, na stromech nerostou. Ne a ne. Jednoho dne to letadlo musí skončit. A my budeme na palubě.

A co Cikáni kolem nás? Naši dříve českoslovenští Cikáni? A Maďarští Cikáni? Spřízněni historií a dějinami? A proč zrovna čeští Cikáni do Kanady? O tom příště.