„Chvilkaři“ po panu Babišovi chtějí, aby buď opustil post premiéra, nebo se zbavil Agrofertu. Pak prý bude svět zase v pořádku a oni přestanou protestovat. Myslím, že jen tahají všechny za fusekli. Tomu přeci ani oni sami nevěří.
Abstrahujme nyní od nejpravděpodobnějšího scénáře dalšího vývoje, tedy že na ně pan Babiš udělá dlouhý nos, a představme si, že by hypoteticky z pozice premiéra skutečně odstoupil. V souladu s volebními výsledky a nepsanými politickými pravidly, o kterých „chvilkaři“ tvrdí, že je překračovat nechtějí, by však ANO nadále náleželo křeslo šéfa vlády. Pan Babiš by tak do něj instaloval jiného politika ze svého hnutí a sám by si šel sednout do poslaneckých lavic. Co by asi následovalo?
Předně by přestal být formálně ve střetu zájmů a Agrofert by mohl čerpat dotace, aniž by mu hrozilo, že do toho někdo hodí vidle. Ovšem opravdu by se tím zamezilo tomu, aby byl pan Babiš zbaven jakéhokoliv vlivu na proces jejich přidělování? Tomu snad nemůže věřit ani ten největší naiva. Jen těžko si lze totiž představit, že jeho nástupce na premiérském postu by byl něčím jiným než loutkou na šňůrkách svého stranického šéfa. Pan Babiš by se tak v podstatě stal kmotrem, což by jistě přivítali jeho političtí odpůrci a s nimi spříznění podnikatelé. Nemohl by totiž poukazovat na máslo na jejich hlavách maje ho i na té své. Což je možná ten pravý důvod, proč tento požadavek tak urputně zaznívá právě od nich. Takže žádná „čistá politika“ a „nezneužívání moci“, ale jenom snaha o to, aby pan Babiš držel basu s ostatními. Přičemž fakticky by se nezměnilo nic. „Chvilkaři“ by se nažrali a dotační koza by zůstala celá. Tohle vážně pánové Minář a Roll chtějí a kvůli tomu tahají lidi po náměstích?
Podobně rozporuplně působí i jejich další (relativně nový) požadavek. Chtějí totiž, aby státní instituce pozastavily vyplácení dotací Agrofertu (zde). Jenomže něco takového úředníci prostě udělat nemohou. Nepadlo totiž ještě žádné pravomocné rozhodnutí, na jehož základě by takto mohli postupovat. Nebo si snad „chvilkaři“ myslí, že o tom, komu se dotace vyplatí, rozhoduje nějaká paní Vonásková na základě toho, jak se zrovna vyspí nebo co si myslí pan Minář? Tak to vážně není. Řízení o střetu zájmů pana Babiše totiž ještě není uzavřeno, protože vydání finální auditní zprávy není totéž jako ukončení celého procesu. Auditor je navíc kontrolní orgán, nikoliv exekutivní. A jako takový jen předává svoje nálezy a doporučení Evropské komisi jako orgánu výkonnému. Takže teprve až ta rozhodne dotace Agrofertu zarazit, bude moci zmiňovaná paní Vonásková jejich vyplácení stopnout.
V souvislosti s tímto požadavkem „chvilkařů“ si dovolím malou odbočku. V médiích se opakovaně objevila jedna dle mého soudu manipulativní zpráva. Snaží se vytvářet dojem, že bez dotací by na tom byl Agrofert hodně bledě (například zde). Její autoři vychází z toho, že pokud měla firma například v roce 2018 zisk 1,6 miliardy a dostala přitom dotace v objemu 1,8 miliardy, tak by se při jejich odejmutí ocitla zhruba 200 miliónů v červených číslech. Tedy že boj za jejich zachování je vlastně bojem za záchranu Agrofertu. Tento závěr vypadá zdánlivě logicky. Ovšem jen do okamžiku, než se podíváme na celou záležitost detailněji. Pak totiž zjistíme, že podle stávajících pravidel může Agrofert přijít jen o relativně malou část z oněch 1,8 miliardy dotací. Zhruba 1,5 miliardy jsou totiž subvence nárokové, kterých se střet zájmů vůbec netýká (zde). Ostatně tvrzení o ztrátovosti bychom mohli zobecnit na drtivou většinu agrárních podniků v naší zemi. I ty by totiž byly bez těchto nárokových zemědělských dotací zralé na zavření.
Z pohledu střetu zájmů jsou ve skutečnosti sporné totiž jen dotace investiční. Těch dostal Agrofert v roce 2018 za 280 miliónů. Takže po jejich odečtení a za předpokladu, že by firma financovala projekty ze svého a takto nabytý hmotný majetek by odepisovala, by se její loňský zisk snížil asi o 350 miliónů. Což je sice pořádný balík a je rozhodně lepší ho mít než nemít, ale zbylý zisk stále přesahuje miliardu, a má tedy ke ztrátě setsakra daleko. Což je v dost příkrém rozporu s hlasy tvrdícími, že bez dotací by Agrofert zkrachoval. Zazněly třeba na portálu, který si říká „PRAVDIVE“ a v podtitulu má heslo „Informace bez lhaní“ (zde). Občas mne fascinuje, jaký (vzhledem k obsahu) nestydatý název dokáže někdo svému webu dát.
Ale zpět k požadavkům „chvilkařů“ a jejich cílům. Je evidentní, že s panem Babišem jen tak nepohnou. Zato opoziční strany se jim daří stavět do latě skvěle. Kdykoliv zapískají, tak jejich vrcholní představitelé poslušně přiběhnou. Copak na to asi říkají jejich straničtí předchůdci? Nejspíš se musí hanbou propadat, kam až to jejich pokračovatelé dopracovali. Na druhou stranu je fakt, že oni byli v úplně jiné situaci. Řešili totiž jen samé podružnosti, jako například zda má být rozpočet vyrovnaný, nebo máme projídat budoucnost, zda si na penzi spořit, nebo se spoléhat na stát, případně jestli si máme připlácet u doktora za lepší péči. Kam se tyto malichernosti hrabou na dnešní problémy s 56 pohlavími a nebezpečím, že se do deseti let uškvaříme, pokud okamžitě nepřestaneme jíst maso a pro jistotu i dýchat. „Chvilkaři“ se sice ničím takovým neohánějí, ale co není, může být. Na svém posledním shromáždění nechali totiž promluvit i zástupkyni Strany zelených (zde), přičemž žádný jiný mimoparlamentní politický subjekt tuto možnost nedostal.
Současná doba zkrátka přeje aktivistům všeho druhu. A tak holt opozičním politikům nezbývá nic jiného než před nimi panáčkovat. Obzvláště v situaci, kdy sami ve svém středu nedokážou najít charismatického lídra schopného panu Babišovi alespoň trochu okopávat kotníky. A je pro ně velmi špatným vysvědčením, že za ně zaskakuje pan Minář...
A o co tedy dle mého soudu „chvilkařům“ jde? Rozhodně netahají lidi na náměstí jen kvůli tomu, aby donutili pana Babiše stát se kmotrem, nebo aby stát zastavil nezastavitelné (zatím) dotace Agrofertu. Provedení a perfektní organizace jejich akcí (všechna čest) totiž nekoresponduje s tím, že by je měl na svědomí někdo s takto naivistickými cíli. A protože chytrý člověk ze sebe dokáže udělat moulu, ale trumbera předstírá inteligenci marně, tak mi z toho logicky vyplývá, že „chvilkaři“ moc dobře vědí, co dělají, a jen klamou tělem. Byť se s tím veřejnosti a především svým podporovatelům nesvěřují.
Právě ti druzí jsou totiž jejich velmi ceněným „zbožím“ – potenciálními voličskými hlasy. A nutno uznat, že jich dokázali nashromáždit tolik, až z toho řada stranických marketérů bledne závistí. Ty nabízejí „chvilkaři“ v jakémsi neformálním výběrovém řízení stranám opozice a jen čekají, co z nich vypadne. To je to, oč se tu podle mne nyní hraje a proč se opoziční představitelé mohou přetrhnout, jen aby si to u pánů Mináře a Rolla nepolepili. Jen to nesmí trvat moc dlouho. Žádné výsledky ve smyslu páně Babišových „vstřícných“ kroků (že by třeba odstoupil) se totiž očekávat nedají, a tak by se „chvilkařům“ taky mohla část jejich „zboží“ rozutéct. Obzvlášť pokud se začnou paktovat se Zelenými...
Převzato z blogu se souhlasem autorky